Cardiff Garcia na stránkách Financial Times pěkně popsal to, co se může za vlády Donalda Trumpa stát s americkou ekonomikou. Používá k tomu klasický model založený na práci ekonomů Dornbusche a Edwardse, kteří analyzovali makroekonomický populismus v Latinské Americe. Garcia poukazuje zejména na to, že prudký růst vládních výdajů a zvyšování mezd obvykle vedou k prvotnímu slastnému pocitu, po kterém ale přichází kolaps.
Jak jsem uvedl, zamyšlení je to hezké, ale má jednu chybu: Trump není skutečným populistou, jen se za něj vydává v jedné velké televizní reality show. Například v Chile za vlády skutečného populisty Allendeho došlo k prudkému růstu podílu vládních výdajů na HDP:
Pokud by k něčemu podobnému mělo dojít v USA, znamenalo by to zvýšení vládních výdajů asi o 1 bilion dolarů ročně. Směřuje Trump k něčemu takovému? Do své vlády vybral skupinu plutokratů a staví se proti zvyšování minimálních mezd. Hovoří o infrastruktuře, ale jediný náznak nějakého konkrétního plánu se objevil ve formě určitého daňového zvýhodnění soukromých investorů. Jeho výsledkem by ale nebylo žádné prudké zvýšení investic do infrastruktury. Zdá se, že Trump vyvolá prudký růst rozpočtových deficitů, ale příčinou bude zejména snížení daňové zátěže bohatých a podpora střední a nižší třídy naopak dozná prudkého snížení.
Proč by někdo měl Trumpa považovat za populistu? Vše kolem něj je prováděno jen na efekt. Snaží se vystupovat jako člověk, který se postavil liberálním elitám. Možná jej za populistu můžeme zčásti považovat kvůli protekcionismu, ale jeho celkový ekonomický program nemá s populismem mnoho společného. To pak znamená, že nepřijde ani krátký „slastný okamžik“, který by ekonomice jeho politika přinesla. Je možné, že nastane boom tažený snížením daní, ovšem na výdajové straně žádnou stimulaci nečekejme.
Zdroj: NYTimes