Proč nemají mileniáni rádi akcie a preferují nemovitosti?

Býčí trh už trvá devátým rokem, ale individuální investoři a zejména mileniáni o akcie stále zájem nejeví. Podle posledního průzkumu od Bankrate je pro 28 % dospělých v USA nejlepší investicí nákup realit, pouze 17 % z nich preferuje akcie. Hotovosti jako dlouhodobé investici pak dává přednost 23 % z nich. Průzkum je prováděn mezi tisícovkou respondentů a i během posledních pěti let naznačoval, že akcie nejsou oblíbenou třídou investičních aktiv, píše server Barrons.

Akcie jsou ještě méně populární u generace mileniánů. Pouze 13 % z nich uvedlo, že by své peníze vložilo do akcií. Reality naopak preferuje 30 % z nich a stejný podíl by zvolil hotovost. A celých 17 % by dokonce zvolilo zlato. Jejich prarodiče z generace babyboomu mají investiční postoje značně rozdílné. Pro ně jsou akcie hned na druhém místě, před ně se dostávají pouze nemovitosti.

Celková obliba nemovitostí je poněkud matoucí s ohledem na reálný vývoj zobrazený daty. Během posledních pěti let si totiž akciový index S&P 500 připsal 75 %, ale index cen nemovitostí Case-Schiller National Home Price Index jen polovinu. Podle studie od London Business School generoval trh s bydlením od roku 1900 do roku 2011 roční reálnou návratnost pohybující se kolem 1,3 %, akcie se mohou pochlubit více než čtyřikrát vyšší návratností.

Je tedy zřejmé, že lidé se neřídí jen daty, ale velkou roli hraje psychologie. Takzvané behaviorální finance v této souvislosti hovoří o řadě anomálií, které pramení právě z naší psychologie. Ric Edelman z Edelman Financial Services poukazuje například na to, že nemovitosti jsou reálným aktivem, na které si lze doslova sáhnout a využívat je v dennodenním životě. Právě taková aktiva lidé často považují za bezpečnější, protože je mají přímo před očima. „Papírová“ aktiva jako akcie či obligace tento rys nemají až do chvíle, dokud je neprodáme a nedostaneme za ně hotovost.

Nemovitosti mohou také budit zdánlivý dojem menší volatility. I když se jejich ceny mohou prudce měnit, nejsou součástí našeho každodenního života tak, jako mohou být neustále se pohybující ceny akcií a jiných obchodovaných aktiv. Lidé také své investice vnímají prostřednictvím optiky vlastních zkušeností a makroekonomický pohled většinou nehraje takovou roli. Typický milenián, kterému je dvacet nebo třicet let, už zažil prasknutí internetové bubliny, finanční krizi a propad trhu z roku 2008.

Dá se tak říci, že celým životem mileniánů se prolínají finanční krize a jejich dopady. Považovat akciový trh za bezpečné místo tak zřejmě většina z nich může jen těžko. Opakem je v tomto ohledu generace babyboomu. Ta již vývoj na akciovém trhu vnímá 30 – 40 let, vedle krizí zažila dlouhá období růstu a celkově není na pohyby trhu tak citlivá. Edelman říká, že tito lidé vědí, že „pokud tomu dají čas, nakonec se vše spraví“.