Profesor ekonomie Jon Danielsson z London School of Economics se ve své úvaze na VoxEU připojuje k těm, kterým horečka kolem kryptoměn připadá iracionální. Podle řady názorů jde o „novou formu peněz, která je lepší než ty dosavadní“, ale podle ekonoma je tomu naopak. A nabízí výčet argumentů, na kterých se jeho názor zakládá.
„Snažil jsem se pochopit výhody kryptoměn, ale nepodařilo se mi to. Pokud mohu říci, mělo by jít o kombinaci peněz, investičního aktiva a aktiva, které je efektivním nástrojem platby, poskytuje bezpečí a soukromí,“ píše profesor a snaží se „otestovat“, zda kryptoměny takovým aktivem skutečně jsou. Jestliže mají fungovat jako peníze, musí sloužit k vypořádání transakci a musí uchovávat hodnotu. V historii jsme jako peníze používali řadu aktiv včetně mušlí, cigaret, stříbra či zlata. Šlo o aktiva vzácná, která mají hodnotu pro svého uživatele, šlo je rozdělit na malé části a šlo s nimi poměrně jednoduše provádět transakce.
Dnes používáme peníze, které samy o sobě vnitřní hodnotu nemají. Ta pramení pouze z toho, že jejich používání prosazuje vláda. Takový druh peněz je ale mnohem lepší než aktiva, jako je zlato. Jejich nabídku lze totiž měnit podle toho, jak to nejlépe vyhovuje ekonomice. U kryptoměn to neplatí, píše Danielsson. Dodává, že současné peníze je možné zneužít tím, že jich vlády tisknou příliš mnoho. Stalo se tak již v Číně ve třináctém století, když byla moderní forma peněz použita poprvé. Prevence k takovému zneužití vedla například Hayeka k návrhům na existenci navzájem si konkurujících monetárních systémů. Nakonec ale pokrok v monetární politice vedl k tomu, že ke zneužívání tištění peněz nedochází a neopakují se tak například sedmdesátá léta minulého století.
Kryptoměny na tom nejsou lépe ani co se týče samotných transakcí. U hotovosti jde o anonymní a efektivní transakce, elektronické platby jsou velmi rychlé a jejich náklady jsou nízké. Pokud ale chcete zaplatit například bicoinem, „trvá to hodinu a déle a náklad dosahuje minimálně 25 dolarů“. Podle ekonoma je při platbě některými kryptoměnami navíc sporná i údajná anonymita.
Ohledně schopnosti uchovat hodnotu je pak podobně jako u tradičních peněz rozhodující důvěryhodnost. Ta je u tradičních peněz dána závazkem centrální banky a významné centrální banky jsou ve snaze udržet hodnotu měny na poměrně stabilní úrovni již dlouho úspěšné. Naopak u kryptoměn můžeme sledovat, jak se hodnota prudce mění ze dne na den a nikdo neví, jakou hodnotu bude mít jeho kryptoměna příští týden. Pokud je někdo drží, důvodem je spekulace, což je pravý opak snahy uchovat stabilní hodnotu.
Jsou kryptoměny investičním aktivem? Na rozdíl od akcií či třeba dluhopisů nemají žádnou vnitřní hodnotu. Jejich hodnota je dána tím, že jejich množství je omezené, a také vírou v jejich používání v budoucnu. Je to úplně stejné jako investiční sbírání známek – ty jsou také vzácné a sběratel čeká, že se v budoucnu najde někdo, kdo za ně bude ochoten zaplatit ještě více než on. V tomto smyslu tedy kryptoměny investicí jsou, ale s akciemi či obligacemi je srovnávat nelze.
„Jestliže známe všechny technické detaily kryptoměn, ještě to neznamená, že jsme pochopili jejich ekonomickou funkci. Kryptoměny racionálním ekonomickým jevem nejsou, spíše připomínají nové náboženství či kult,“ uzavírá Danielsson.
Zdroj: VoxEU