Jedna z populárních komoditních investičních tezí poukazovala na to, že Čína a další rozvíjející se ekonomiky si budou užívat růstu příjmů sílící střední třídy. Ta pak do sebe bude mimo jiné nasávat více potravin a také potraviny kvalitnější. Komoditní horečku již máme řadu let za sebou a pohled na podobné investiční teze jsou dnes brány z více stran. Někdy dokonce dostávají značně na frak.
Koen Deconinck, Hubertus Gay a Holger Matthey před několika dny na VoxEU zveřejnili svou novou studii, která se zaměřuje na vývoj poptávky po zemědělských komoditách. I oni poukazují na rostoucí světovou populaci, její bohatství a přesun lidí z venkova do měst. Podle jejich názoru se ale u většiny zemědělských komodit dá v příštích deseti letech čekat zpomalení tempa růstu poptávky po potravinových komoditách. Pro komoditní býky v této oblasti to nemusí být nejlepší zpráva, z hlediska udržitelnosti a nedrancování půdy ale platí opak.
Světová populace by podle odhadů OSN měla do roku 2050 vzrůst ze současných 7,6 miliard na 10 miliard. To zhruba odpovídá 1 % růstu ročně a podle zmíněné studie by podobným tempem měla růst i poptávka po potravinách a zemědělských komoditách jako jsou obiloviny. Následující obrázek u jednotlivých komodit porovnává tempo růstu poptávky z let 2007 – 2016 a očekávaný růst v letech 2017 – 2026. Růsty jsou rozděleny na část taženou růstem populace a část taženou vyšší spotřebou na hlavu:
U obilnin se tedy podle studie dá čekat prudký propad celkového tempa růstu poptávky a to zejména kvůli tomu, že již zdaleka tolik neporoste spotřeba na hlavu. Podobné je to u masa a ryb. I u nich bude dál hrát rozhodující roli jen vývoj celkové populace. Proti tomuto trendu jdou jen čerstvé mléčné výrobky, kde tempo růstu v budoucnu o něco převýší to dosavadní a to díky vyšší spotřebě na hlavu. Vyrovnané by tempo růstu mělo být u cukru, ale zbytek komodit na tom bude podobně, jako maso a obiloviny. A u rostlinných olejů (poslední sloupec) dokonce nastane prudké snížení tempa růstu opět tažené vývojem „na hlavu“. To úzce souvisí s biopalivy, kterým bych se chtěl věnovat příště.
Příčina popsaných projekcí se dá shrnout do slova saturace – „na hlavu“ toho už více nesníme a rozhodovat tedy bude jen měnící se počet hlav. Dokonce se zdá, že v rozvíjejících se zemích s nízkou spotřebou masa nedochází ani zdaleka k takové konvergenci k západním „masným“ standardům, jak se čekalo. Výživa v Číně se již také značně zlepšila a tudíž ani odtud podle vědců nepřijde nějaký plošný pozitivní poptávkový impuls. Teze o strukturálním potravinovém komoditním boomu (který by se mimo jiné měl přelévat i do hospodaření firem jako Deere, či Monsanto) se jednu dobu zdála dosti neprůstřelná, ale vypadá to, že sázka na jistotu to nebyla. Jak jsem ale naznačil výše, v podstatě bychom se z toho měli radovat, protože to znamená menší tlak na půdu a zvýšení naděje na udržitelnost.