Isabel Schnabelová je profesorkou ekonomie na Universität Bonn a členkou pětičlenného týmu ekonomických poradců německé vlády. V rozhovoru pro Politico uvedla, že jádrem krize v eurozóně byla vazba mezi rizikem vládního defaultu a rizikem pádu bank, které mimo jiné zvyšoval velký objem vládních obligací v jejich rozvahách. Bankovní krize zase obratem zatěžuje vládní rozpočty a projevuje se růstem jejich dluhu, takže jde o spojené nádoby. Pokud tedy chceme eurozónu stabilizovat, je třeba znemožnit roztáčení této spirály.
Ekonomka tvrdí, že od finanční krize a dluhové krize v eurozóně již bylo dosaženo značného pokroku. Monetární unie je tak podle ní silnější než před deseti lety. Významným krokem vpřed je společný dohled nad evropskými bankami a to samé platí o systému řešení problémů konkrétních bank, který „omezuje potenciální náklady pro daňové poplatníky“. Ohledně vazby mezi bankami a vládními dluhy ale došlo jen k malému pokroku.
„V Německu byla diskuse o společném pojištění vkladů nahlodána zavádějícími komentáři ze strany bank. Ty vyvolaly obavy, že domácí daňoví poplatníci by museli zachraňovat italské banky či banky v jiné zemi. Jde o zavádějící tvrzení, se kterým lze ale jen těžko bojovat,“ řekla Schnabelová. Podle ní je třeba se zaměřit zejména na to, aby nebyla pokřivena motivace bank směrem k příliš rizikovému či nezodpovědnému chování. Navrhuje tak například, aby banky s příliš vysokými investicemi do domácích vládních obligací čelily vyšším kapitálovým požadavkům.
Posiluje vývoj na italské politické scéně tradiční německé obavy? Podle ekonomky bohužel ano, ale dodává, že se celá situace dá chápat jako ještě větší motivace k reformám. „Neměli bychom čekat na další krizi, která by mohla hodně bolet. Dokonce by mohla euro úplně zničit. Prostor pro záchranná opatření bude omezený, a to jak na straně monetární, tak fiskální. Ohledně vývoje v Itálii jsem ale velmi znepokojena,“ řekla.
Podle Schnabelové různé návrhy směřující proti euru a eurozóně „ničí vzájemnou důvěru“. Měnová unie a podobné systémy přitom částečně stojí na pravidlech, technických postupech a institucích. Ale také na vzájemné důvěře vlád, která musí mít určitou alespoň minimální úroveň. Pokud se tak nestane, „systém se stává zranitelný a klesá ochota k reformám“.
Zdroj: Politico