Správce fondu rizikového kapitálu Marc Andreessen, který byl jedním z průkopníků internetových sítí, jednou prohlásil: „Rozšíření počítačů a internetu rozdělí trh práce na dvě kategorie. V první z nich budou lidé říkat počítačům, co mají dělat. V té druhé budou práci diktovat počítače lidem.“ Známý ekonom Noah Smith na stránkách Bloombergu připomíná tato slova s tím, že Andreessen se od té doby stal větším optimistou, ale někteří ekonomové uvažují spíše v duchu jeho dřívějších názorů. Důvodem je i rychlý rozvoj technologií, které jsou schopny učit se a jejichž mentální schopnosti mohou předčit ty lidské.
„Ekonomové vnímají určité známky toho, že automatizace zvyšuje nezaměstnanost, ale jde jen maximálně o sporadický jev. Pracovní trh v USA se navíc posunul do stavu stejného jako před poslední recesí a obavy z nedostatku pracovních míst jsou proto vzácné. To ale neznamená, že pracovní místa budoucnosti budou pracovní místa dobrá,“ píše Smith. Příčinou obav je právě možná segmentace trhu práce, ze které budou těžit jen ti, kteří budou dostatečně inteligentní či „mentální flexibilní na to, aby nové technologie zvládli“.
Smith ovšem poukazuje i na fakt, že podobné obavy tu jsou v podstatě již od osmdesátých let. Ovšem například v roce 2002 zveřejnili ekonomové David Card a John DiNardo studii, ve které tvrdili, že nerovnost ve mzdách se nerozšiřuje, přestože technologické změny nabírají na obrátkách. Na druhou stranu takový závěr není garancí, že v budoucnu k rozdělení trhu práce nedojde. Nebo je možné, že z nových technologií nakonec nebudou profitovat žádní zaměstnanci, ale vlastníci firem. Na takový vývoj poukazuje soustavný pokles podílu mezd na celkových příjmech v ekonomice.
Od roku 2013 je každopádně podle Smithe zřejmý nárůst zájmu právě o technologie, které jsou schopny učit se a mimo jiné umožňují rozeznávání tváří či hlasu počítačem. Penetrují tedy do oblastí, které bývaly výlučnou doménou lidského mozku. A korporátní sektor sní o nahrazování lidí právě takovými technologiemi, které by dovedly například řídit nákladní vozy či vařit jídla. Peníze tak tečou do toho, co je ne úplně přesně nazýváno umělou inteligencí, a ekonomové uvažují, zda podobné inovace nedolehnou tvrdě na pracující třídu.
Je například možné, že lidé s nižším vzděláním budou neustále hledat nová pracovní místa a niky na pracovním trhu, kam se ještě nedostaly nové technologie. Řešení podobných problémů by nebyla jednoduchá. Zmiňován je například základní příjem, garantovaná pracovní místa či podpora zaměstnanosti vládou. Dalším nápadem je sociální investiční fond, který by byl financován daňovými výnosy, investoval by do akcií a pak vyplácel dividendy občanům. Takový fond by umožnil, aby se celá společnost podílela na vlastnictví firem a technologií a těžila z nich. Jinak řečeno, proti hrozbě nahrazování roboty by se společnost bránila tím, že by je vlastnila. „V konečném důsledku se to zdá být tím nejjednodušším a nejelegantnějším řešením,“ míní Smith.
Zdroj: Bloomberg