Smrt bývalého amerického prezidenta George H. W. Bushe vyvolala řadu úvah, včetně těch, podle kterých je dnešní doba mnohem polarizovanější a plná zloby oproti té, během které seděl v Bílém domě on. The Atlantic pak poukazuje na možná stejně významný rozdíl: Bush byl posledním prezidentem, jehož uznávali i jeho protivníci a veřejnost jej považovala za prezidenta plně legitimního.
The Atlantic tvrdí, že ona legitimita pramení ze tří základních oblastí. Za prvé u mnoha lidí je dána tím, že prezident ve volbách získá jasnou většinu hlasů. Za druhé prezident měl historicky určité rysy, které mu dodávaly na legitimitě: Byl to muž, běloch, většinou protestant a často byl nějak spojen s váženými institucemi, jako byly elitní univerzity či armáda. The Atlantic tvrdí, že Američané mají tendenci méně si vážit prezidentů, kteří se v tomto smyslu nějak liší, a to samé platí u třetího bodu, kterým je vlastní chování prezidenta. Tedy i možné porušování dosavadních norem chování.
George H. W. Bush byl posledním prezidentem, který splňoval všechna tři kritéria. Byl zvolen jasnou většinou hlasů, měl dobré kulturní a společenské zázemí a choval se tak, jak od prezidenta lidé čekali. U jeho nástupců se naopak dá hovořit o krizi legitimity. Bill Clinton nedosáhl jasného volebního vítězství a vyhýbal se vojenské službě ve Vietnamu, za což byl někdy ostře kritizován. K tomu všemu porušil normy chování a slušnosti ve chvíli, kdy měl milostnou aféru se zaměstnankyní Bílého domu.
Po Clintonovi byl zvolen George W. Bush, který měl do jednoznačného vítězství opět velmi daleko. Následoval Barack Obama, Afroameričan s částečně muslimským jménem, který vyrostl v Indonésii a jehož otec pocházel z Keni. Pro mnoho lidí jeho prezidentství úplně postrádalo legitimitu a ještě v roce 2016 se jen čtvrtina republikánů domnívala, že tento prezident se skutečně narodil v USA. Nyní v USA vládne Donald Trump. Tomu „během voleb pomáhala ruská vláda a v podstatě každý den se chová způsobem, který mnoho Američanů považuje za neprezidentský“.
The Atlantic tvrdí, že Bushovi pomáhalo i to, že bojoval ve druhé světové válce, která Američany spojila napříč všemi třídami a ideologiemi. Byl také posledním prezidentem, „jehož soukromý život nebyl pod intenzivním drobnohledem médií“. Až ke konci období jeho vlády byl jednou dotázán, zda neměl nemanželský poměr, a když rozzlobeně odvětil, že nikoliv, média se o věc přestala zajímat. Naopak Clinton byl pod jejich neustálou palbou. The Atlantic se ale domnívá, že rozhodující výhodou Bushe byla kombinace jasného volebního vítězství a toho, že byl běloch. Bílá rasa je totiž v USA tradičně spojována s mocí.
„Rasa je při srovnávání George H. W. Bushe s dalšími prezidenty klíčová. Ano, byl to slušný člověk, ale to byl i Obama... Bush zosobňoval rasovou hierarchii, která se od té doby změnila kvůli demografickému vývoji. Jedna skupina Američanů tak strávila poslední dvě desetiletí kritizováním prezidentů, kteří nedosáhli jasného volebního vítězství. A druhou zase pobuřoval černý prezident, který nebyl v souladu s jejich pojetím amerikanismu,“ tvrdí The Atlantic. A dodává, že v roce 2020 bude podíl bělochů na celkovém počtu voličů v USA představovat asi 67 %. Takže není pravděpodobné, že by si tato země konečně zvolila prezidenta, který by měl podobnou legitimitu jako George H. W. Bush.
Zdroj: The Atlantic