„Obavy z globálního oteplování sice rostou, ale velké energetické společnosti i tak plánují zvyšovat výrobu fosilních paliv. A nejvíce .“ Tvrdí to The Economist s tím, že ignorovat změny klimatu je těžké už i v USA, které jsou druhým největším znečišťovatelem ovzduší na světě. Američané totiž stále častěji čelí extrémním výkyvům počasí, které přinášejí například rozsáhlé požáry či mimořádné mrazy v Chicagu. Podle Yale University se nyní 73 % Američanů domnívá, že změny klimatu jsou reálné. Levicové křídlo demokratů chce do voleb v roce 2020 vytáhnout s takzvanou Green New Deal, mění se i postoje soukromého sektoru, na zelenou energii sází také Warren Buffett, který určitě nepropadá módním trendům. Přes tohle vše ale zůstává faktem, že poptávka po ropě stále roste a ropné odvětví plánuje investovat biliony dolarů, aby ji uspokojilo.
The Economist tvrdí, že nejlépe je současná situace viditelná na společnosti , kterou „zelení aktivisté s velkou oblibou nenávidí“. Ta v roce 2025 plánuje produkovat o 25 % více ropy než v roce 2017. „I kdyby zbytek odvětví rostl jen mírně, dopady na klima by byly katastrofické,“ míní The Economist. tak podle něj ukazuje, že trh sám o sobě problém změny klimatu nevyřeší a je třeba razantního zásahu vlády. Není ale pravda, že by to sebou muselo nést nafouknutí vládního sektoru, jak se obávají pravicoví politici.
Velké ropné společnosti sice rády používají zelenou rétoriku, ale je třeba je posuzovat hlavně podle jejich činů. očekává, že globální poptávka po ropě a zemním plynu vzroste do roku 2030 o 13 %. Všechny velké ropné společnosti by měly podle očekávání svou produkci navýšit a všechny přímo či nepřímo lobují proti omezování emisí. Jenže mezivládní vědecká organizace IPCC tvrdí, že pokud nemá teplota vzrůst o více než 1,5 °C, musí spotřeba ropy a zemního plynu do roku 2030 klesnout o více než 20 %. A do roku 2050 o více než 55 %.
Bylo by chybou energetické společnosti automaticky očerňovat, protože ony jen reagují na signály ze společnosti, tvrdí The Economist. Návratnost ropy a zemního plynu je nyní vyšší než u zelených energií a tak se podle toho chovají. Globální poptávka po těchto palivech přitom roste asi o 1 – 2 % ročně, což odpovídá průměru posledních pěti desetiletí. Tyto společnosti jsou sice častými terči útoků klimatických válečníků, kteří sami jezdí v autech a létají letadly, ale maximalizace zisků není ničím protizákonným a dokonce ji vyžadují jejich akcionáři.
The Economist se tak domnívá, že se nelze nijak zvlášť spoléhat na to, že by tyto firmy samy od sebe změnily směr. Pravděpodobně je k tomu nedonutí ani nové trendy, jako je zelené investování či možné soudní spory. A bylo by velkým rizikem spoléhat se na to, že se najednou objeví nějaké nové spásné technologie. „Klíčové bude ukázat středovým voličům, že snižování emisí je přínosná věc, která nebude mít výraznější negativní dopad na jejich život,“ píše The Economist. Nejlepší praktický krok je pak podle něj zdanění uhlíkových emisí. jej podporuje, ale žluté vesty ve Francii ukazují, že podobné kroky jsou těžké. Takže půjde o to zvolit takovou politiku, která si získá podporu veřejnosti tím, že hotovost vybraná na daních bude vrácena zpět lidem. Zároveň se bude zmenšovat ropné odvětví, aniž by se nafukoval vládní sektor.
Zdroj: The Economist