Ekonomie skrývá jedno tajemství: Spojeným státům globální útlum dosud svědčil – a bude jim svědčit i dál. Americká ekonomika šlape, ačkoli demonstranti ve Velké Británii hází mléčné koktejly po příznivcích brexitu, francouzský prezident Emmanuel Macron má před sebou nihilistické žluté vesty a čínské technologické firmy jako Huawei se obávají, že je vyšachují ze zahraničních trhů.
Loni hospodářství USA narostlo o 2,9 %, kdežto v eurozóně jen o 1,8 %, což důvěru prezidenta Donalda Trumpa v jeho konfrontační styl ještě upevnilo. Učebnice ekonomie by však poměrně silný americký růst při hlemýždích tempech v ostatních ekonomikách nepředvídaly. Co se tedy přihodilo té propojené, integrované světové ekonomice, kterou Mezinárodní měnový fond i Světová banka prosazují už od druhé světové války?
Ekonomika USA se nachází v dočasné, ale neméně důležité fázi, během níž slabost zahraničí pozvedá domácího ducha. Tato ekonomická euforie ale nemá nic společného s nevraživostí a záští Trumpovy éry, zato silně souvisí s úrokovými sazbami.
Úroky na minimu
Výpůjční náklady jsou v současnosti nižší než kdykoli jindy od zřízení Federálního rezervního systému USA v roce 1913, v případě Británie od založení Bank of England v roce 1694. Desetiletý dluhopis amerického ministerstva financí vynáší kolem 2,123 % a streamovací služba v dubnu vydala podřadné dluhopisy se sazbou pouhých 5,4 %.
Kdyby se dnes nějaký ekonom probudil po desetiletích spánku jako Rip Van Winkle a viděl pouze tato čísla, předpokládal by, že pětina Američanů je nezaměstnaná a stojí ve frontě u vývařovny pro chudé. Jenže míra nezaměstnanosti v USA je na nejnižší úrovni od doby, kdy Neil Armstrong před 50 lety jako první člověk slavně vstoupil na povrch Měsíce.
Úvaha, že z globálního poklesu získávají USA, vyznívá možná jako jízlivé přemítání nějakého nereformovaného marxisty v zaprášeném koutě fakultní zasedačky. Nejedná se ale o ideologický náhled. Globální úrokové sazby dřou o dno spíš proto, že se růst HDP mimo USA náramně vleče.
Trvale nízké úrokové sazby a slabá inflace přinášejí americké ekonomice řadu výhod. Zaprvé, americkým spotřebitelům, jejichž reálné (inflačně očištěné) mzdy po desetiletích stagnace konečně stoupají, se nabízejí nejrůznější výhodné nákupy. Když jsem před několika dny navštívil prodejnu , u pultu oprav mi bylo řečeno, že nový iPhone můžu financovat s 0% úrokem. Také prodejci aut nabízejí bezúročné financování.
Americký akciový trh navíc strmě vystoupal, protože výnosy z bankovních depozitních certifikátů jsou titěrně. Když jsem byl v 70. letech dítě, má matka vložila rodinné úspory do banky a získala nejen 6% výnos, ale ještě mixér. Dnes by bankovní depozitní certifikát vynesl jen třetinu procentního bodu. A moje matka už za uložení peněz do banky nemůže očekávat mixér, ba ani lízátko.
Nízké úrokové sazby také znamenají, že když americké podniky nakupují vybavení, mohou získat financování téměř zdarma. Díky nízkým výpůjčním nákladům a novým daňovým odpisům vytvořilo hospodářství USA v roce 2018 215 000 nových pracovních míst ve zpracovatelském průmyslu. Zahraniční investoři si přitom uvědomují, že nové vybavení posílí konkurenční schopnost amerických firem.
Zámoří za vodou
Ovšemže, učebnice trvají na tom, že kulhající globální ekonomika přiškrtí americký vývoz. To je pravda – zejména ve spojení s novými čínskými cly na americké zboží a silným dolarem, kvůli němuž je americký export z mezinárodního hlediska dražší.
Vývoz však tvoří jen 12 % ekonomiky USA a téměř třetina ho směřuje do Kanady a Mexika, jejichž hospodářstvím se daří. Mnohé z nejhodnotnějších amerických vývozních artiklů navíc nemají alternativu (nebo se jedná o oligopolní zboží, vyráběné jen několika společnostmi), například letadla , čipy nebo iPhony od firmy . Obejít se bez nich je těžké i pro sklíčené Francouze či rozhněvané Němce.
Růst americké ekonomiky zneklidňuje tvůrce politik v jiných zemích. Byli by raději, kdyby s nimi USA táhly za jeden provaz a byly by nuceny hledat způsoby, jak globální růst pozvednout. Místo toho ale Trump prosazuje obchodní dohody cukrem a bičem a s gustem si přisvojuje přínosy, jež ekonomice USA přinášejí projevy útlumu v zahraničí.
Nikdo samozřejmě neví, kdy Trumpovy obchodní potyčky ustanou. Dokud však inflace zůstane vzdáleným strašákem, bude se americké hospodářství z tohoto neobvyklého typu růstu těšit dál.
Autor: Todd G. Buchholz působil jako ředitel pro hospodářskou politiku v kanceláři prezidenta George H. W. Bushe a jako generální ředitel hedžového fondu Tiger. Od Harvardské univerzity získal Cenu Allyna Younga za výuku ekonomie a napsal knihy Nové myšlenky od mrtvých ekonomů a Cena prosperity.
Copyright: Project Syndicate, 2019.
www.project-syndicate.org