Vyšší cena emisních povolenek zvyšuje náklady tuzemských energetických a průmyslových firem, které platí za jejich pořízení. Vyplývá to z jejich vyjádření ČTK. Podle analytiků systém povolenek konečně začíná fungovat a do budoucna může splnit účel za kterým byl zřízen - tj. přispět k odstavení nejšpinavějších zdrojů na trhu. Evropského systému obchodování s emisemi EU ETS se v Česku povinně účastní asi 250 zařízení. Aktuální cena povolenky činí podle údajů serveru Carbon Pulse přes 26,5 eur (685 korun) za tunu oxidu uhličitého (CO2) vypuštěného do atmosféry, ještě na začátku loňského roku přitom byla pod osmi eury (206 korun). Důvodem mimo jiné je zavádění takzvané tržní stabilizační rezervy (MSR), jejímž cílem je korigovat množství povolenek na trhu.
Část povolenek přiděluje firmám zdarma stát. "Minulý rok byly emise českých podniků v ETS celkem kolem 66 milionů tun CO2 a bezplatná alokace činila kolem 20 milionů tun povolenek," řekl ČTK vedoucí oddělení obchodování s emisemi ministerstva životního prostředí (MŽP) Jan Tůma.
Hlavní ekonom společnosti Natland Petr Bartoň uvedl, že cena povolenky nyní stoupla do relací, kde měla podle tvůrců systému být už dávno před rokem 2018. "Dnešní cena tak není signálem na poplach, ale důkazem, že systém začíná fungovat," dodal.
Podle analytika společnosti ENA Jiřího Gavora v podmínkách ČR růst cen povolenek zasáhl zejména uhelné teplárny, jejichž konkurenceschopnost se rychle zhoršuje. "Při současném rostoucím tlaku na razantnější omezování emisí nelze čekat, že by se cena povolenky vrátila k nízkým hodnotám, které na trhu panovaly řadu let až do roku 2017. Výrobci si budou muset zvyknout na výkyvy cen v pásmu zhruba od 20 až nad 30 eur za tunu," uvedl.
Násobně vyšší výdaje s ohledem na růst cen povolenek letos očekává například skupina Třinecké železárny - Moravia Steel. V posledních dvou letech se přitom podle mluvčí Petry Mackové Juráskové přiblížily náklady na emisní povolenky ve firmách skupiny jedné miliardě korun. "Vážné ohrožení ale vnímáme spíše v příštích letech kvůli reformě systému emisních povolenek. Podle předběžných propočtů by průměrné roční náklady na povolenky CO2 během nového období v letech 2021 až 2030 měly dosáhnout 1,8 miliardy korun, což není reálné zaplatit za stávajících podmínek, tj. bez kompenzace státu," dodala mluvčí.
"Pokud v budoucnu budeme, ať už politickými rozhodnutími nebo ekonomickými tlaky, nuceni změnit stávající primární palivo hnědé uhlí za jiné zdroje, půjdeme touto novou cestou. Bude to však představovat nemalé investiční prostředky," doplnila za Elektrárny Opatovice Hana Počtová. Firma podle ní investovala během posledních let do modernizace svých uhelných zařízení asi tři miliardy korun.
Ředitel Ocelářské unie Daniel Urban upozornil, že Evropa emituje pouze asi devět procent globálních emisí skleníkových plynů. "EU ETS nepokrývá ani polovinu evropských emisí, chybí zemědělství, které produkuje více emisí než průmysl, chybí doprava a další. Dokud nebude podobný systém zaveden i v dalších zemích včetně Číny, Ameriky a Ruska, jedná se jen o idealistický projekt, který nakonec poškodí hlavně Evropany, kteří mohou přijít o velkou část svého průmyslu," dodal.
EU ETS je největší systém emisního obchodování. Zahrnuje přes 11.000 zařízení z energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, letecké přepravy a dalších. Stanovuje limity celkového množství skleníkových plynů, které mohou vypouštět sektory v jeho působnosti, a zároveň umožňuje podnikům získat nebo zakoupit emisní povolenky, s nimiž lze podle potřeby obchodovat.
Tůma připomněl, že MŽP v připravované legislativě počítá mimo jiné se vznikem takzvaného modernizačního fondu. Z prodeje povolenek by mohl v příštích deseti letech dostat přes 100 miliard korun. Peníze z něj se mají investovat například do snižování emisí nebo obnovitelných zdrojů energie. O poskytování peněz z fondu bude rozhodovat ministr.
Novela, která prošla prvním čtením ve Sněmovně, dále zachovává využití výnosů z povolenek půl na půl mezi MŽP a ministerstvo průmyslu a obchodu. Snižuje ale strop, nad který připadnou výnosy přímo státnímu rozpočtu. Každý resort má mít k dispozici maximálně čtyři miliardy korun ročně namísto šesti.