Centrální banky po celém světě se opět vydaly cestou monetárního uvolňování a na trhy dodávají další likviditu ve snaze podpořit ekonomický růst a inflaci. Podle investiční společnosti Pictet to je hlavní důvod, proč je stejně jako v minulých letech omezeno riziko recese i přesto, že globální výrobní sektor se již nachází v útlumu. Dokonce „existují znamení, že se již blížíme dnu globální hospodářské aktivity“. Takže expanze americké ekonomiky by mohla pokračovat i přesto, že je již nyní nejdelší od druhé světové války. Pictet ovšem míní, že pokud má růst stát na pevných nohou, potřebujeme změny v ekonomické politice a její větší koordinaci.
Společnost připomíná, že Mario Draghi na tiskové konferenci konající se po posledním zasedání ECB volal po uvolnění fiskální politiky v zemích, které pro to mají fiskální prostor. A zdá se, že „na této frontě skutečně dochází ke změnám, protože vlády od Londýna po Peking začínají uvolňovat své rozpočty“. Například vláda Emmanuela Macrona provedla od roku 2016 stimulaci ve výši asi 25 miliard eur a k tomu chystá snížení daní ve výši odpovídající 5 miliardám eur. A hlasy zpochybňující politiku vyrovnaného rozpočtu se kvůli chladnoucí ekonomice začínají dokonce ozývat i v Německu.
Pictet se domnívá, že lepší koordinace monetární a fiskální politiky by mohla položit pevnější základ hospodářskému růstu. Vlády na Západě mají podle něj stále šanci na to, aby zabránily japonizaci svých ekonomik, tedy desetiletím nízkého růstu a inflace. Jenže na to nestačí izolované a jednorázové monetární a fiskální kroky. Je třeba společně se zaměřit na inovace a investice, na kterých se buduje „kvalitní a udržitelný růst“. Situaci komplikuje skutečnost, že monetární politika včetně kvantitativního uvolňování ztrácí na své efektivitě. Sazby navíc leží velmi nízko. Na straně fiskální politiky pak zadlužení řady zemí převyšuje 60 % HDP, což znamená, že „je složité dosáhnout dlouhodobějšího uvolnění politiky“. Proto je třeba v první řadě jasně nastavit priority a alokovat jim potřebný kapitál.
Na investiční rovině se Pictet domnívá, že dojde ke stabilizaci současné ekonomické situace a tím by se měla „zlepšit viditelnost u rizikových aktiv“. Valuace by se tak mohly držet na současných úrovních i přesto, že se nachází vysoko. Dokonce by se mohly dostat ještě o něco výše. Ke stabilizaci by mohlo dojít i v oblasti vývoje očekávaných zisků (poté, co v USA došlo k jejich významné korekci. Kombinovaná monetární a fiskální stimulace by dokonce mohla vyvážit negativní dopady obchodních tenzí.
Ohledně dluhopisů Pictet tvrdí, že tlak, který na jejich výnosy vytváří uvolněná monetární politika, by mohl být vyvážen fiskálním uvolněním. Jelikož pak opadnou obavy z recese, mohl by se obrátit trend poklesu výnosů dlouhodobých vládních obligací. Ty se přitom nacházejí hluboko pod nominálním tempem růstu ekonomiky. Obligace považované za bezpečné přístavy tak budou sice stále hrát stabilizační roli v investičních portfoliích, ale Pictet se domnívá, že je nutno brát do úvahy možnost, že budou snižovat jejich celkovou návratnost.
Zdroj: Pictet