Salvador Dalí byl posedlý mnoha věcmi a Ben Goldfarb na stránkách The Atlantic tvrdí, že mezi ně patřili i mravenečníci. Tedy druh, který se pro své přežití spoléhá na vlastní dlouhý jazyk, kterým loví mravence a termity. Na to, aby jich jeden z nich denně spořádal asi 30 000, ovšem potřebuje stále měnit lokalitu. A to se mu v době neustále se zvyšující ekonomické aktivity, a s ní spojeným rozvojem infrastruktury, stává osudným.
Mravenečníci žijí na území od Hondurasu až po Argentinu, které pokrývají tropické pralesy i savany a které protíná stále více silnic a dálnic. Po nich proudí vše od eukalyptu přes železnou rudu, dobytek až po kokain. A právě doprava živená ekonomickou aktivitou je pro mravenečníky tou největší hrozbou. Podle vědců se to týká zejména brazilské dálnice BR-262, na které „tato naivní zvířata nemají proti nákladním vozům nejmenší šanci“.
Goldfarb poukazuje na to, že výzkum zaměřený na úmrtí zvířat na silnicích pravděpodobně začal s prací amerického biologa Daytona Stonerse. Ten v roce 1924 cestoval za prací a jelikož auta tehdy ještě neměla rádio, začal si nejdříve jen tak z nudy všímat toho, kolik leží u cesty zabitých zvířat. Za tuto cestu jich napočítal 225 a pro časopis Science pak uvedl, že lidé by měli začít považovat automobil za jeden z důležitých faktorů, který ovlivňuje řadu forem života.
Dnes odhady hovoří o tom, že na amerických silnicích přijde ročně o život asi 1 milion zvířat. Jedna ze studií pak tvrdí, že dopravou je ohroženo 21 druhů, včetně floridského pantera. „Když Wyoming a Idaho navrhly, že nechají lovce v Yellowstonu v roce 2018 zastřelit dva tucty medvědů, setkalo se to s ostrou kritikou. Když ale Fish and Wildlife Service řekne, že silnice jsou pro medvědy grizzly tou největší dnešní hrozbou, občany to nevzruší,“ píše novinář. Dodává však, že v poslední době se situace přece jen začíná měnit.
V Brazílii jsou ovšem ochránci životního prostředí nyní znepokojeni více než obvykle. Nová vláda totiž hodlá provést masivní investice do infrastruktury a rozšiřovat silniční sítě. To by podle nich ohrozilo další živočišné druhy. Na zmíněné dálnici přitom podle některých odhadů přijde ročně o život asi 600 mravenečníků a podle novináře jde ještě o hodně umírněný odhad. Nikdo totiž neví, kolik mrtvých zvířat je ze silnice odtaženo mrchožrouty. A také nevíme, kolik zvířat je těžce raněno a odplazí se někam do houští. Biologové přitom varují, že tomuto druhu trvá dlouho, než vychová mláďata. Pokud tedy počet samic klesne pod určitou hranici, může nastat krizová situace. Výzkum „naštěstí“ ukazuje, že na silnici většinou hynou samci, protože ti za potravou urazí větší vzdálenosti než samice.
Novinář také poukazuje na to, že silniční síť zhoršuje řadu dalších ekologických problémů, včetně požárů pralesa či pytláctví. Silnice také umožnily zvýšit intenzitu kácení lesů. Platí to jak o Brazílii, tak o některých částech Aljašky. „Mezinárodní energetická agentura IEA ale odhaduje, že do roku 2050 bude postaveno 15 milionů mil nových silnic. Téměř 90 % z toho se týká rozvíjejících se zemí,“ píše Goldfarb. Ekolog William Laurance v této souvislosti hovoří o „tsunami infrastruktury“ a tvrdí, že řada z těchto staveb se bude týkat právě zemí, kde je doposud nejméně dotčená příroda. Tedy například stepi ve střední Asii.
Zdroj: The Atlantic