Roth: Základní předpoklad přežití eura

Euro má za sebou dvacet let existence a ekonomové Felix Roth a Lars Jonung ji na stránkách VoxEU analyzují z pohledu podpory veřejnosti. Právě tato podpora spolu s podporou vůči ECB je totiž podle jejich názoru významná i z pohledu monetární a ekonomické politiky uplatňované v eurozóně. Už proto, že podpora veřejnosti představuje základní předpoklad dlouhodobého přežití společné evropské měny. 

Analýza je založena na otázkách kladených v průzkumu Eurobarometeru. První se ptá na podporu eura a zní následovně: „Sdělte prosím, zda jste pro či proti: Evropská ekonomická a monetární unie se společnou měnou eurem.“ Druhá otázka se pak týká důvěry v ECB. Následující graf ukazuje dlouhodobý vývoj podpory eura a důvěry v ECB spolu s vývojem míry nezaměstnanosti a důvěry v jednotlivé národní vlády:



Autoři analýzy poukazují zejména na to, že euro si během prvních dvou desetiletí své existence drží vysokou podporu a ta nyní dosahuje svých maxim. Lidé v eurozóně také „mají euro raději než své vlastní vlády“ a důvěra v něj také převyšuje důvěru v ECB. To platilo jak před krizí, tak po ní. Za pozornost stojí i to, že ECB si užívá vyšší důvěry než národní vlády. Před krizí pak byla důvěra v euro a ECB stabilní a panovala mezi nimi vysoká korelace. Mezi lety 2008 a 2013 ale důvěra v euro mírně poklesla, zatímco důvěra v ECB se prudce propadla. Šlo přitom o období rychle rostoucí nezaměstnanosti. 

Po roce 2013 se nezaměstnanost začala snižovat, podpora eura začala růst a to samé platilo o ECB. V tomto případě byl ale růst důvěry pomalejší. V roce 2019 pak mezera mezi důvěrou v euro a ECB zůstává větší než před finanční krizí. Na úrovni jednotlivých zemí stojí podle ekonomů za pozornost to, že po krizi došlo na periferii ke znatelnému poklesu důvěry v národní vlády i v ECB, zatímco důvěra v euro přetrvávala na vysoké úrovni. Rekordní je nyní důvěra v euro v 9 z 19 zemí měnové unie, včetně Španělska a Německa. A v této zemi si podle průzkumu drží vysokou důvěru i ECB. 

Veřejnost podle ekonomů pravděpodobně uvažuje o euru zejména v souvislostech s cenovou stabilitou, a proto se jeho podpora drží vysoko. Platí to i v Itálii, kde se tento fakt přímo promítá i do politického vývoje: Politické strany, které dříve požadovaly opuštění eura, již mění svůj postoj ke společné měně. U ECB se ale lidé zaměřují spíše na makroekonomické problémy, jako je nezaměstnanost, fiskální utahování, finanční krize a podobně. Mohou jí tak dávat vinu za vzniklé problémy, a to alespoň částečnou. Proto v době, kdy roste nezaměstnanost a dochází k útlumu ekonomické aktivity, trpí důvěra v ECB. 

Společná evropská měna bude ve třetím desetiletí své existence pravděpodobně čelit velkým výzvám a je proto dobré, že veřejnost v ní má stále vysokou důvěru. Pokud má přetrvat, musí se držet nízko inflace i nezaměstnanost. „Občané totiž v principu hodnotí měnu podle svých dennodenních zkušeností a ECB hodnotí podle makroekonomického vývoje,“ uzavírají ekonomové. 

Zdroj: VoxEU