V červnu roku 2009 byla americká recese u konce, ale „nákaza se již rozšířila do dalších vyspělých a také rozvíjejících se ekonomik“. Do recese spadlo Turecko, následovalo Chile, Maďarsko, Rusko, Vietnam. Na stránkách VoxEU to připomíná ekonomka Ceyla Pazarbasioglu ze Světové banky. Dodává, že následně se rozjela globální recese, při níž produkt na hlavu klesl nejvíce od druhé světové války. Rozvíjející se země byly ovšem povětšinou vůči ochlazení odolnější a jejich následné oživení proběhlo silněji než u vyspělých zemí. V minulosti přitom běžně fungovalo opačné schéma – rozvíjející se ekonomiky trpěly více. Podle ekonomky z tohoto příběhu plyne jedno významné poučení.
Pazarbasioglu tvrdí, že před rokem 2009 se řada rozvíjejících se zemí poučila z jejich vlastních krizí. Došlo v nich k restrukturalizaci, vytvářely významné obchodní přebytky, snižovaly vládní dluhy a rostly jejich devizové rezervy. Tyto země také zvýšily odolnost svého finančního systému a „zkrotily inflaci“. Vytvořily si tak velký „arzenál“ pro boj s další krizí. Když se pak skutečně dostavila, jednaly rozhodně, přikročily k výrazné stimulaci ve formě snížení daní a poklesu sazeb, investovaly do infrastruktury a sociálních programů.
Ekonomka ovšem dodává, že rozvíjející se země jsou nyní na recesi připraveny hůř než před rokem 2009. Jednak se na tom podepsal jejich slabší ekonomický růst v posledních letech, k tomu se přidaly fiskální deficity a obchodní deficity. A v neposlední řadě došlo k růstu jejich zadlužení a zadrhává se i proces snižování chudoby. Jak rozvíjející se země, tak ekonomiky vyspělé musí proto podle ekonomky posilovat své rezervy, které pak mohou použít v případě, že se dostaví další recese či krize.
Nebude přitom stačit pouhé snižování dluhů a deficitů a silnější finanční instituce – Pazarbasioglu se domnívá, že musí být nalezeny i nové způsoby podpory růstu. Tedy zejména investice, které eliminují neefektivní oblasti ekonomiky a investice do lidského kapitálu. „Dlouhodobý růstový potenciál vyspělých a rozvíjejících se zemí nyní leží níž než před poslední recesí. Tento potenciál je ale možné zvýšit. Náš výzkum ukazuje, že investice do lidského kapitálu, včetně zdravotní péče či vzdělání, mohou potenciálu pomoci ve vyspělých i v rozvíjejících se zemích. Nabídkové straně ekonomiky může pomoci rovněž vyšší participace žen,“ píše ekonomka. Pazarbasioglu se tudíž přidává k těm, kteří volají po „ambiciózních a důvěryhodných reformách“, které by měly zlepšit jak dlouhodobý výhled, tak schopnost vypořádat se s ekonomickým útlumem.
Analýza Světové banky „A Decade After the Global Recession“, kterou ekonomka ve své úvaze zmiňuje, obsahuje i následující dva grafy. V prvním z nich jsou vyznačeny historické růsty a projekce Světové banky pro globální ekonomiku, vyspělé země a rozvíjející se ekonomiky. Podle nich se recese zatím neblíží, tempo růstu vyspělých zemí by sice mělo v následujících dvou letech ve srovnání s rokem 2019 klesnout, opak by měl platit o rozvíjejících se zemích. A globální ekonomika jako celek by se svým růstem měla opět přiblížit průměru z let 2000–2018:
Druhý z uvedených grafů se zaměřuje na historii a projekce globálních investic a produktu na hlavu. I v těchto oblastech by podle Světové banky mělo v následujících dvou letech nastat určité oživení.
Zdroj: VoxEU, Světová banka