Známý valuační odborník Aswath Damodaran se na svém blogu zamýšlí nad tím, jak současný vývoj v ekonomice ovlivňuje různé segmenty firemního sektoru a akciového trhu. Mimo jiné se zaměřuje i na to, jak krize dopadá na společnosti v různých fázích cyklu svého rozvoje – od těch velmi mladých až po ty, které jsou v sestupné fázi svého života.
Damodaran míní, že jen málo společností dokáže to, co třeba či – korporátní „reinkarnace“. U většiny firem je tak relevantní uvažovat o tom, že projdou typickým cyklem a v každé jeho fázi budou čelit rozdílným rizikům a příležitostem. Významné je pak to, jak se během cyklu mění volný tok hotovosti firmy – tedy to, co jim zůstane po daních a investicích.
V počátečních fázích cyklu firmy většinou žádné pozitivní cash flow nevytvářejí, postupně se ale začíná dostávat do kladných čísel. Jejich schopnost generovat hotovost pak zase upadá s tím, jak firma postupuje do pozdní fáze svého životního cyklu. Mladší firmy tak také většinou více spoléhají na akciové financování, protože nemají takovou schopnost splácet dluhy.
Mladé firmy jsou současnou krizí ohroženy zejména tím, že nemusí získat dostatek kapitálu na své přežití. Jak bylo uvedeno, samy většinou potřebné zdroje nevytvářejí a současný vývoj na ně proto v této oblasti vyvíjí ještě větší tlak. Řada z nich tak podle Damodarana skončí, nebo bude koupena větší firmou za minimální cenu. U starších firem, které již vytvářejí zisky, je kapitál potřeba zejména pro zajištění dalšího rozvoje. Pokud jej nezískají, jejich hodnota spadne a budou muset osekat svá růstová očekávání a plány dalšího rozvoje.
Dospělé společnosti utrpí zejména ztrátu hodnoty existujících aktiv danou tím, že v recesi spotřebitelé sníží své výdaje a těmto firmám klesnou tržby a zisky. Tento efekt bude citelnější u společností, které se zaměřují na výrobu a prodej zboží dlouhodobé spotřeby, a méně znatelný u těch ze sektoru zboží běžné spotřeby. U firem v závěrečné fázi jejich životního cyklu může dojít k tomu, že krize uspíší tento proces. Platit to může zejména u těch, které jsou více zadlužené, a to hlavně v situaci, kdy by došlo k růstu rizikových prémií.
Damodaran tvrdí, že v prvních fázích krize se tlak na firemní sektor projevuje zejména nedostatkem kapitálu a až v pozdějších fázích se přidává zhoršování reálné ekonomiky. Takže v první fázi krize trpí nejvíce společnosti na počátku či na konci svého životního cyklu, protože právě ty jsou na nedostatek kapitálu nejcitlivější. Pak se „bolest šíří dál i na zavedené firmy“.
Taková je tedy teorie a historické zkušenosti. Co ale o současném vývoji říkají data? Podle Damodarana současná krize „mnohem více dopadá na starší firmy než na ty mladší“. A také na ty, u kterých byl očekáván vysoký růst. Příčinou může být podle profesora to, že krize začala v době, kdy bylo kapitálu nadbytek a investoři před krizí neváhali s investicemi do rizikovějších aktiv a projektů.
Mladé společnosti také těžily z toho, že po několika těžkých týdnech se z trhů vytratila averze k riziku. To prospělo i firmám na druhém konci spektra, včetně leteckých společností. Velký podíl na tom má podle Damodarana politika Fedu, která by ale na druhou stranu neuspěla, pokud by se nesetkala „s ochotnou investiční bází“.
Popsaný mechanismus podle profesora pomáhá vysvětlit, proč si v posledních týdnech vede řada drobných investorů lépe než „profíci“. Ti druzí se totiž drželi zkušeností z minulosti, které byly popsány výše. Nicméně „realita se nyní vydala jinou cestou“. Damodaran tak uvádí, že na jednu stranu platí známé rčení, že „ti, kteří si nepamatují minulost, si ji musí prožít znovu“. Ale stejně tak platí, že „ti, kteří se při investicích řídí jen podle historie, jsou v nebezpečí“.
Zdroj: Blog Aswatha Damodarana