„Americké elity se nikdy nepokoušely opravdu pochopit to, jak je postaven čínský politický systém,“ píše na stránkách The South China Morning Post Li Xing, který působí na dánské Aalborg University. Podle něj je chybou předpokládat, že autoritářské systémy se nijak nevyvíjí a jsou statické. Historie Číny po roce 1945 totiž ukazuje, že systém jedné strany se adaptuje tak, aby přežil. Současný čínský systém „má určitou odolnost poté, co se po celá desetiletí učil a měnil“. A čínský model bychom na Západě „neměli ani démonizovat, ani k němu vzhlížet“.
Li Xing píše, že úspěch Číny „nemá obecnou relevanci“, ale ukazuje na alternativy rozvoje a modernizace, které nepřichází ze Západu. A může být zajímavý pro řadu rozvíjejících se zemí. Západ ale o Číně většinou uvažuje buď silně kriticky, nebo ji naopak nekriticky obdivuje. Podle vědce se ale bude muset naučit pohledu na Čínu, který se vymyká tomuto stereotypu. Dobře tuto situaci popsala norská ministryně zahraničních věcí Ine Eriksen Soreide, která v jednom ze svých projevů uvedla, že bychom neměli přeceňovat vliv Číny na transatlantickou bezpečnostní situaci, ale stejně tak bychom neměli podceňovat její vliv na mír ve světě.
Ministryně dodala, že Čína se bude kvůli své moci a síle snažit měnit mezinárodní normy a instituce tak, aby jí vyhovovaly. Bude tedy jednat stejně, jako to dříve činily jiné mocnosti. A k tomu se bude stávat stále silnějším protipólem Spojeným státům a Západu. To sebou ponese konkurenci, nesoulad a potenciál pro konflikty. Ovšem ministryně se domnívá, že řešením je vytvoření multilaterálního systému, ne posun ke konfliktům. Takový posun by zajistil spolupráci a koexistenci a Západ by se v něm nemusel obávat toho, že Čína nejde jeho cestou.
South China Morning Post se v jiném článku věnuje stížnostem Číny na „hegemonii dolaru“. Ty podle SCHMP nabraly na intenzitě kvůli stimulaci, ke které kvůli pandemii a následným ekonomickým problémům přikročila americká vláda. Čína se totiž obává, že tato stimulace povede k prudkému růstu zadlužení americké vlády a nakonec by mohla vyvolat oslabování dolaru. To by se následně dotklo čínských subjektů, které drží dolar a americké vládní obligace.
Číně se pozice dolaru v globální ekonomice nelíbí již delší dobu, ale jak poukazuje SCHMP, řada analytiků a ekonomů se domnívá, že k současnému systému zatím neexistuje životaschopná alternativa. Číně se nyní nelíbí jednak zmíněné zadlužování americké vlády a také monetární politika Fedu. Ten totiž ve snaze zabránit problémům v ekonomice prudce zvýšil nabídku likvidity a rozjel časově neomezené nákupy aktiv. Poskytl také dolarovou likviditu čtrnácti centrálním bankám, čínská centrální banka PBOC mezi ně ale nepatří.
SCHMP píše, že podle odhadů je asi polovina rezerv držených PBOC v dolarových aktivech a k tomu je nutno přidat řadu dalších dolarových investic v jiných vyspělých zemích. Na jednu stranu je tak pochopitelné, že se Čína může obávat o hodnotu svých dolarových aktiv, ale SCHMP píše, že podle většiny ekonomů ze Západu nelze hovořit o tom, že by Washington v rámci současné stimulace nějak zneužíval pozici dolaru ve světové ekonomice. Ekonomové poukazují i na to, že dopad stimulace na měnové kurzy byl zatím jen velmi omezený.
Eswar Prasad z Cornell University tvrdí, že Fed stejně jako každá jiná centrální banka bere při stanovení své monetární politiky v úvahu situaci v domácí ekonomice. Steve Englander ze k tomu dodává, že pokud nyní dolar v důsledku americké monetární politiky slábne, přináší to úlevu jak vyspělým, tak rozvíjejícím se ekonomikám. Na začátku současné krize totiž panoval nedostatek dolarů na světových trzích a nyní jeho slabší kurz zmenšuje tlak v oblasti získávání dolarových financí.
Jaká je pravděpodobnost změny současného globálního finančního systému? Prasad se domnívá, že zavedení dolarových linek pro další centrální banky bude mít opačný efekt. Jinak řečeno, dolarové swapové linky, u nichž jako kolaterál slouží americké vládní obligace, „vtáhnou tyto země ještě více do náruče americké měny“.
Významnou překážku změny v systému představuje pak nedostatek alternativ. Ten je dán i tím, že čínské snahy o větší prosazení její měny na mezinárodním poli byly zatím neúspěšné. Englander se domnívá, že až krize pomine, debata o dolaru a jeho roli v mezinárodní ekonomice opět nabere na intenzitě. I on nicméně dodává, že je otázkou, které měně důvěřovat více než dolaru. A jaké výhody by používání jiné měny mělo.
Zdroj: South China Morning Post