Bývaly doby, kdy průměrný Američan strávil v zaměstnání každý rok o pár stovek hodin méně než lidé v Evropě. Tvrdí to ekonom Tim Taylor s tím, že šlo o dobu před 60 – 70 lety. Během posledních desetiletí pozorujeme ale úplně opačnou situaci, protože Američané pracují o několik stovek hodin ročně více než Evropané. Podle ekonoma přitom nejde o důsledek nějaké cílené politiky, protože „žádný významný politický vůdce v USA nikdy netvrdil, že by Američané měli pracovat více hodin než lidé v jiných zemích s vysokými příjmy. K čemu tedy došlo?
Taylor poukazuje na analýzu, kterou zpracovaly Isabel V. Sawhill a Katherine Guyot z Brookings Institution. Ta obsahuje i následující graf, který ukazuje konkrétní vývoj počtu odpracovaných hodin ve vybraných zemích. V padesátých a šedesátých letech minulého století se Spojené státy nacházely pod jinými zeměmi, ale na konci sedmdesátých let se již modrá křivka dostává nad ostatní. Taylor dodává, že mezera má navíc tendenci se rozšiřovat:
Taylor poukazuje na to, že pokusů vysvětlit jev popsaný grafem je řada, ale podle jeho názoru nejsou jejich výsledky úplně uspokojivé. Hovoří se například o tom, že v Evropě si lidé více váží volného času než v USA. Pak je ale otázkou, proč by se tyto preference tak náhle objevily v šedesátých letech. Jiní zase zmiňují vyšší zdanění práce v evropských zemích či štědřejší systém vládní podpory pro ty, kdo nemají zaměstnání.
Sawhill a její kolegyně jdou trochu jiným směrem a všímají si „zákonem garantované dovolené“. Podle jejich výpočtů totiž dovolená vysvětluje 80 % rozdílu v odpracovaných hodinách v USA na straně jedné a v Evropě na straně druhé. V EU je konkrétně zákonem garantováno 20 dní placené dovolené. Řada zemí má navíc tento limit výše a k tomu má i placené svátky.
Ekonomky vytvořily následující graf, který ukazuje celkový počet dní, kdy jsou lidé v jednotlivých zemích na placené dovolené, nebo zůstanou doma díky státnímu svátku. Na jednom konci žebříčku nalézáme Německo s více než 40 volnými dny. Na druhém právě Spojené státy s méně než polovinou volných dní. Česká republika je na tom s 35 dny podobně jako Španělsko, Norsko a Řecko.
V neposlední řadě pak ekonomky poukazují na to, že v evropských zemíchm a zejména ve Skandinávii, je mnohem populárnější částečný pracovní úvazek – viz další graf s podílem mužské a ženské populace zaměstnané touto formou:
Taylor dodává, že ohledně počtu odpracovaných hodin nemají lidé obvykle větší volbu, protože prostředí je nastaveno jednak zákony a také zaběhnutými normami a zvyky. Pokud tedy mají mít lidé v USA více pracovního volna, musí pravděpodobně dojít ke změně na úrovni celé společnosti, protože kroky jednotlivců velký posun nepřinesou. Sawhill a její kolegyně k tomu zmiňují, že nižší počet odpracovaných hodin by pravděpodobně souvisel s poklesem mezd. V praxi by tak podle jejich názoru bylo v americkém kontextu vhodné, pokud by lidé ve firmách souhlasili s nižším růstem mezd v následujícím roce výměnou za vyšší počet volných dní.
Zdroj: Conversable Economist