Kalifornie je „stavěná na to, aby hořela“. Je to dáno tím, kde se geograficky nachází. Proti této přírodní síle se ale postavila síla společnosti, která tam chce žít. Spoléhali jsme se na hasiče s tím, že dokážou tyto dvě síly oddělit, ale dostáváme se do bodu, kdy toho už schopni nejsou. Pro Der Spiegel to uvedl historik Stephen Pyne, který se specializuje na dějiny požárů. Změny klimatu podle něj k současným mohutným požárům v Kalifornii přispívají a zvyšují jejich intenzitu, ale jsou jen jedním z faktorů, který za nimi stojí.
Podle historika bylo dříve běžné, že jeden rok se Kalifornií přehnaly požáry, ale pak byl pět až deset let klid. Nyní ale požáry trvají čtvrtým rokem v řadě a podle vědce není důvod se domnívat, že jen tak skončí. Může pomoci ochlazení, které přinese podzim? Pyne má za to, že ne, protože k požárům přispívají i suché větry a jejich sezóna právě začíná.
Dánský akademik Bjorn Lomborg podle Spiegelu tvrdí, že Kalifornie by nyní trpěla stejnými požáry i bez změn klimatu. Poukazuje i na to, že před sto lety tuto část Spojených států sužovaly ještě mohutnější požáry. Pyne ale míní, že podobné názory jsou nesmysl a změny klimatu k rozsahu a četnosti požárů bezesporu přispívají.
Vědec dodává, že je pravda, že zejména v devatenáctém století vznikly „megapožáry“, které si vyžádaly i větší ztráty na životech než ty dnešní. Jenže šlo o dobu, kdy docházelo k rychlému rozvoji železniční dopravy a ke stavbě tratí. Ta přinesla vlnu přistěhovalců a vše dohromady vytvářelo velký objem uschlé dřevěné hmoty, která byla zdrojem zmíněných megapožárů.
Tato fáze podle historika pokračovala ještě ve třicátých letech minulého století, ale celá situace se potupně zklidňovala a k tomu se objevily profesionální jednotky, které zasahovaly v boji s ohněm v neobydlených oblastech. Zdálo se tedy, že se problém vyřešil, ale nyní je zřejmé, že ne. Mimo jiné proto, že období, kdy hrozí vysoké riziko vzniku požáru, nyní trvá o měsíc déle než v minulosti.
Der Spiegel se ptal na názor na slova prezidenta Donalda Trumpa, podle kterého lze požárům zabránit tím, že se bude odstraňovat oschlé klestí a vykácí se některé stromy. Tedy že se odstraní materiál, který přispívá ke vzniku ohně a jeho šíření v krajině. Pyne míní, že „to není úplně mimo“, ale i kdyby se něco v této oblasti zlepšily, stále budeme řešit dopady změn klimatu. Někdo přitom podle vědce celý problém s požáry zneužívá k tomu, že tvrdí „vše je o změnách klimatu“. Jiní zase využívají situace k prosazování těžby dřeva.
Pomohlo by kontrolované a cílené zakládání požárů? Podle vědce dává takový postup smysl, ale ne všude. Používá se například na Floridě, ale v Kalifornii vanou zmíněné suché větry a velká část populace žije v oblastech, které mají i bez ohně velmi špatné ovzduší. Pyne k tomu dodal, že velký význam má i postoj veřejnosti k záměrně zakládaným požárům. Tento postoj v USA významně ovlivnil jeden ze zakladatelů tamního lesního hospodářství, Němec Bernhard Eduard Fernow. Ten přišel do USA v roce 1876 a významně přispěl k rozvoji v této oblasti. Nicméně Pyne míní, že jeho pohled na oheň byl významně ovlivněn evropskou mentalitou a tím, jak se hospodaří s lesy v Evropě, kde je mnohem vlhčí ovzduší než v Kalifornii.
Fernow přicházel z prostředí, kde požáry lesa vznikaly zejména kvůli nevhodnému chování lidí. Z prostředí, kde takový požár působil jen škody a chaos a byl považován za jednoznačně negativní. Evropané přitom obecně vnímají krajinu jako zahradu, kterou kultivují a kde nemají požáry co dělat. Jenže jinde ve světě jsou naopak vnímány jako součást dění v krajině, které pro ni může mít přínos.
Pyne na závěr zmínil, že k požárům v Kalifornii přispívají i zastaralé přenosové sítě. Ty jsou podle něj v některých případech stoleté a oheň vznikne na zařízení, které „mělo být již dávno vyměněno“. I v tomto smyslu by pomohl posun k obnovitelným energiím, protože ty jsou lokálního rázu a zmenšila by se díky nim závislost na přenosu energie a tudíž i riziko, že přenosová soustava vyvolá požár.
Zdroj: Der Spiegel