Mimořádný ekonomický rozvoj Číny, ke kterému došlo po roce 1980, je často připisován tržním reformám. Ekonom Martin Ravallion ovšem na stránkách VoxEU píše, že existuje i alternativní vysvětlení, které pramení ze srovnání vývoje v Číně na straně jedné a vývoje v zemích, jako je Jižní Korea či Tchaj-wan.
V roce 1981 podle ekonoma trpělo v Číně chudobou 90 % lidí, v roce 2016 to byla pouhá 4 %. Reformy, které byly implementovány po roce 1978, se nejdříve zaměřovaly na zemědělství, konkrétně na dekolektivizaci a fungování tržních principů, které by působily jako motivace pro farmáře. Tyto reformy jsou často považovány za hlavní příčinu poklesu chudoby v zemi a jejího hospodářského rozvoje. Ravallion ovšem tvrdí, že při takovém hodnocení je nutno brát v úvahu jednu podstatnou věc – jaký dopad měly na míru chudoby a rozvoje předchozí chyby v ekonomické politice?
Před uvedenými reformami byla od padesátých let uplatňována politika Mao Ce-tunga. Ravallion se zaměřuje na celé období od padesátých let a porovnává vývoj v Číně s kulturně podobnými zeměmi, kterými jsou podle jeho názoru Jižní Korea a Tchaj-wan. Tato podobnost se mimo jiné týká pracovní etiky, tíhnutí k harmonické integraci do společnosti (namísto snahy o individualismus) či velkého důrazu kladeného na vzdělání a vztahy v rodině. Ekonom dodává, že všechny tři země byly po druhé světové válce chudé, Čína ale byla extrémem a venkovské oblasti trpěly opakujícími se hladomory.
Všechny tři země se teoreticky mohly po padesátých letech vydat směrem státního kapitalismu, ve kterém by vláda měla v hospodářství silnou roli, ale nevlastnila by výrobní prostředky. Čína ale šla jinou cestou a podle ekonoma to bylo zejména vlivem, který na ni měl Mao a jeho touha předehnat Stalina v implementaci komunistických myšlenek. Přitom i v této zemi se vedla debata o dalším směru, ale „Mao vyhrál“. Ekonom analyzoval dostupná relevantní data týkající se čínského rozvoje po padesátých letech a dospěl k názoru, že úspěchy dosažené po sedmdesátých letech byly ve skutečnosti dány zejména tím, že eliminovaly škody způsobené předchozí politikou.
Porovnání s Jižní Koreou a Tchaj-wanem podle ekonoma ukazuje, že před reformami byla v Číně kvůli chybné ekonomické politice v chudobě navíc celá jedna čtvrtina populace. Navíc jde spíše o konzervativní odhad a skutečnost byla pravděpodobně ještě horší. Úspěch následných reforem byl ve skutečnosti do značné míry úspěchem v korekci toho, co se předtím pokazilo. Ztráty byly podle ekonoma dohnány až v roce 1990 či dokonce až v roce 2003 podle toho, jak je měřena míra chudoby.
Zdroj: VoxEU