Mezi ekonomy, kteří mají vážné pochyby o fiskální politice nové americké vlády, se zařadil i známý N. Gregory Mankiw. Na stránkách The přirovnává současnou situaci k jízdě na silnici, po které jsme nikdy předtím nejeli. Chceme se ale rychle dostat do svého cíle a nevíme, jaká je maximální povolená rychlost. Ekonom se tedy ptá, jakou rychlostí pojedeme.
Toto dilema totiž nyní v podstatě řeší Bidenova vláda a Kongres. Chtějí totiž v nejkratší možné době dosáhnout plné zaměstnanosti. Zároveň ale hrozí, že přílišné zrychlení americké ekonomiky by přineslo „pokutu“ ve formě příliš vysoké inflace. Jako vodítko může vláda použít vzpomínku na dálnice, po kterých již někdy jela, tedy porovnat současnou stimulaci s tím, jaká bývala v minulosti. Mankiw tvrdí, že ta v současnosti navrhovaná je mnohem větší než ta v roce 2008 a byla by implementována také mnohem rychleji. Což by naznačovalo, že se jede příliš rychle.
Alternativně se lze podívat na to, jak se chovají další řidiči. Zde se ukáže, že dosavadní americká stimulace je porovnatelná se zeměmi jako Japonsko či Austrálie a znatelně větší než v zemích jako Francie či Německo. Jenže Mankiw k tomu píše, že ani ostatní řidiči nemusí mít ohledně ideální rychlosti jasno a možná sami tápou. Co se tedy pokusit zjistit rychlostní omezení? Tím je pro každou ekonomiku takzvaná produkční mezera, tedy rozdíl mezi skutečným produktem a produktem, který může ekonomika vytvářet bez toho, aby docházelo k jejímu přehřívání.
Odhady produkční mezery sebou sice nesou nemalou míru nejistoty, ale třeba Rozpočtová kancelář Kongresu CBO tvrdí, že na konci minulého roku dosahovala přibližně 3 % HDP. Tedy asi 666 miliard dolarů ročně. Jaká vládní stimulace by tedy uzavřela tuto mezeru? Mankiw poukazuje na to, že každý dolar, který vláda utratí, v ekonomice dál cirkuluje a celkově se tedy díky němu poptávka zvedne o více než jeden dolar. Odhad tohoto fiskálního multiplikátoru se může lišit. Mankiw tvrdí, že se obvykle pohybuje kolem hodnoty 1,5. Na uzavření zmíněné mezery by tak stačily vládní výdaje vyšší o 444 miliard dolarů.
V ekonomice k tomu již značný objem stimulace je a to se ještě na produktu plně neprojevilo. V neposlední řadě je nutno brát do úvahy to, že domácnosti sedí na vysokých úsporách, které se přemění na poptávku ve chvíli, kdy dojde k otevření ekonomiky. Mankiw tak míní, že vláda možná již předchozí stimulací učinila dost na to, aby se produkční mezera uzavřela. Plán utratit dalších 1,9 bilionu dolarů může být překročením rychlostního limitu. Zahrnuje sice potřebnou pomoc těm, kteří momentálně čelí ekonomickým problémům. Ale například program posílání šeků ve výši 1 400 dolarů je podle ekonoma částečně zbytečný.
Zdroj: The