Economist Intelligence Unit se domnívá, že demokracie na Islandu je ze 167 hodnocených zemí svou kvalitou hned na druhém místě, před tuto zemi se dostalo jen Norsko. Islandský profesor ekonomie Thorvaldur Gylfason se ovšem z tohoto hodnocení neraduje a na stránkách VoxEU naopak vysvětluje, že EIU je ve svém hodnocení mimo.
Profesor píše, že demokracie je součástí lidských práv, prospívá ekonomickému růstu a „možná dokonce i rovnosti“. Hodnocení Islandu se sice v roce 2020 meziročně znatelně zhoršilo, ale ne natolik, aby mu to vzalo druhou pozici. Gylfason k tomu uvádí, že vysoké hodnocení si země od EIU vysloužila i přesto, že ve volbách mají hlasy z venkova „téměř dvakrát takovou váhu než hlasy z měst“. To se promítá do struktury zvolených zastupitelů v parlamentu, což je podle profesora jeden z hlavních dlouhodobých zdrojů politických kontroverzí na Islandu.
EIU také hodnotí maximálním počtem bodů politickou kulturu v této zemi. Profesor v uvedené souvislosti ale připomíná krizi roku 2008, na které se v této zemi podíleli jak místní bankéři, tak někteří politici. Samotný parlament se v roce 2010 usnesl, že kritiku domácí politické kultury je nutno brát vážně a je třeba se poučit z vývoje, který ke krizi přispěl. Podle profesora bylo v souvislosti s ní sice odsouzeno asi třicet bankéřů, ale „islandská politická kultura se v podstatě nezměnila“.
Gylfason míní, že Freedom House a Transparency International vnímají situaci v zemi na rozdíl od EIU správně. Freedom House poukazuje na zájmy, které si v politice prosazuje byznys, na korupci, nedostatek transparentnosti a nezávislost médií. Transparency International poukazuje na zhoršující se korupční prostředí. V lednu letošního roku například hovořila o prudkém zhoršení v této oblasti, a to v souvislosti s „vládnoucími elitami a jejich národními firmami“.
Gallup v roce 2012 zjistil, že 67 % Islanďanů považuje korupci ve vládě za rozšířenou. V Dánsku tak mínilo asi 15 % tázaných, ve Švédsku přibližně 14 %. Průzkum z roku 2018 zase ukázal, že 65 % respondentů se domnívá, že islandští politici jsou zkorumpovaní. V referendu se pak 67 % lidí vyslovilo pro stejné váhy hlasů z venkova a z měst. Jak ale píše profesor, „blížící se volby letošního roku nebudou podobně jako volby v letech 2016 a 2017 brát ohled na názor společnosti, že všechny hlasy by měly mít stejnou váhu.“
Následující graf ukazuje hodnocení demokracie v severských zemích od EIU:
Gylfason přes vše uvedené tvrdí, že dlouhodobý výhled je pozitivní, pokud parlament sebere kuráž a postaví se oligarchům. A bude respektovat vůli společnosti tím, že schválí novou ústavu, která by znamenala odklon od současného stavu islandské demokracie. Někteří ale již nyní uvažují o tom, zda by se Island neměl radši stát součástí Spojených států či Velké Británie. Jak Gylfason podotýká, u zemí jako Dánsko, Finsko, Norsko nebo Švédsko by se o ničem takovém neuvažovalo ani náhodou.
Zdroj: VoxEU