Daně nepředstavují jen způsob, jak zvýšit vládní příjmy. Někdy se jimi vlády snaží změnit chování lidí. V dnešní době může být příkladem snaha o omezení emisí, ale historie přináší i jiné, méně obvyklé příběhy.
Například ruský car Petr Veliký se během své vlády snažil posunout směřování své země od východu směrem na západ. Takže se mimo jiné pokoušel změnit chování šlechty a vysoce postavených lidí. Včetně jejich postoje směrem k tehdy populárním mohutným plnovousům. Car tak rozhodl, že je mohou nosit i nadále, musí ovšem „poněkud ponižujícím způsobem ukazovat potvrzení, že z plnovousu zaplatili daň.“ I tuto příhodu dali k dobrému ekonomové Joel Slemrod a Michael Keen v rozhovoru pro Econofact.org.
Příkladů použití daní ve snaze změnit chování lidí je více, může mezi ně patřit daň z piva. Ekonomové k tomu uvedli, že „většina daní mění toto chování neefektivní způsobem“. Jde třeba o zdanění příjmů z práce, které může mít demotivující efekt. Uchopit tento koncept v praxi je ale těžké, protože nikdy nevíme, co by se stalo v alternativní situaci, kdyby daně byly jiné, nebo by vůbec neexistovaly.
Na druhou stranu je zřejmé, že některé daně mají až bizarní dopady na chování lidí. Ekonomové v této souvislosti zmínili Velkou Británii, kde existovala daň z oken. Což vedlo k tomu, že lidé okna zazdili ve snaze snížit své daně. Podobně existovala daň ze psů, ze které ovšem byli vyjmuti psi bez ocasu. Není třeba rozebírat, k čemu to některé vlastníky těchto tvorů vedlo.
Co zdanění luxusních položek a spotřeby? Ekonomové v této souvislosti uvedli, že teoreticky má jít o nástroj zdanění bohatých, v praxi se ale stává, že nakonec dolehne na někoho úplně jiného. Příkladem může být zdanění jachet v USA, které se podle řady náznaků nakonec mnohem více dotklo výrobců těchto plavidel. Podobné to bylo v minulosti se zdaněním služebných ve Velké Británii. Jeho cílem mělo být opět zvýšení daňové zátěže bohatších lidí, kteří si tyto služebné mohli dovolit. Ekonomové ovšem tvrdí, že podle řady zpráv takový nástroj nejvíce dolehl na samotné služebné ve formě jejich nižších odměn.
Je tak důležité neřídit se tím, jak se daná daň jmenuje nebo jak ji prezentují politici, ale tím, na koho skutečně dopadá. „To, že se něco jmenuje daň Robina Hooda, neznamená, že bude skutečně danit bohaté,“ dodali ekonomové. Efektivita vybírání určité daně je pak do značné míry dána tím, jak velký je v praxi prostor pro vyhýbání se této dani. Což je podle ekonomů relevantní pro daň z bohatství, protože bohatší lidé mívají také větší prostor a zdroje pro to, aby se daním vyhnuli.
Zdroj: Econofact.org