Víkendář: Paradox zisků a někdy pochybná radost z růstu akciového trhu

Ekonom Jan Eeckhout poskytl rozhovor portálu ProMarket, kde hovořil o své knize The Profit Paradox, o tržní síle velkých korporací a jejích důsledcích pro celou ekonomiku. Eeckhout mimo jiné tvrdí, že tržní síla se projevuje i ve mzdách, přestože mezi nimi nemusí existovat žádná přímá a evidentní vazba. K tomu ekonom hovořil například o tom, že ne vždy je namístě radovat se z růstu cen akcií a zisků obchodovaných firem.

Dominantní firmy podle ekonoma většinou jednají se svými zaměstnanci dobře a nevyužívají svou sílu při jednáních o odměnách. Jenže jejich dominance znamená, že zvedají ceny nad úroveň, která by panovala na konkurenčním trhu. To znamená, že celkově se vyrobí méně než na takovém trhu a celková poptávka po práci je tudíž nižší. Takže ve srovnání s konkurenčním trhem leží níž i mzdy.

Nejde tedy o to, že by například Apple měl dominantní pozici na svém trhu a to se projevovalo na trhu práce. „Existuje ovšem mnoho Applů,“ tedy mnoho společností, které mají dominantní pozici a vysokou tržní sílu. To sebou nese už makroekonomické efekty, protože takový počet firem již snižuje celkovou poptávku po práci ve srovnání se stavem, kdy by panovala větší konkurence.

Podle ekonoma je současný vývoj v tomto ohledu do určité míry podobný s tím, co se dělo během druhé průmyslové revoluce až do první světové války. I tehdy totiž přišel velký technologický rozvoj, který sebou nesl vznik dominantních firem, a to v odvětvích od železniční dopravy až po těžbu a zpracování ropy. Takže technologický pokrok na jednu stranu prospíval spotřebiteli, a to v mnoha ohledech. Ale vznikly dominantní firmy, které používaly technologie na zvýšení efektivity a snížení nákladů, ale i na vytvoření bariéry před konkurencí. Což sebou neslo negativní důsledky, které podle ekonoma mohou převážit ty pozitivní.

Eeckhout pokračoval s tím, že dobrým příkladem dění v současném korporátním světě může být sport. Zde totiž podle něj dochází k tomu, že lidé, kteří se v daném prostředí pohybují, se snaží manipulovat s institucemi a systémem tak, aby si vytvořili „hradby kolem svých vlastních zámků“. I Evropská superliga byla podle ekonoma pokusem uzavřít se konkurenci a pak ještě zavést limity na odměny sportovců. Zástupci ligy tvrdili, že tyto limity jsou nástrojem pro vyrovnanější konkurenci, ale podle ekonoma zároveň „snižují odměny pro všechny a jde o formu koordinace“.

Ekonom zmínil slova George Orwella, která říkají, že „problém s konkurenčním bojem je v tom, že jej někdo vyhraje.“ Orwell je napsal v rámci diskuse o Hayekově Cestě do otroctví a podle ekonoma jsou nyní relevantní proto, že firmy využívají technologie na to, aby se dostaly před konkurenci. Ale ve chvíli, kdy se jim to povede, používají ty samé technologie na to, aby ostatní firmy vytlačily z trhu.

Lidé pak podle Eeckhouta dávají rovnítko mezi to, jak si vede akciový trh a jak zdravá je celá ekonomika. Paradox zisků ale poukazuje na fakt, že pokud akciový trh roste, může to být kvůli vyšší ziskovosti odrážející větší dominanci firem v jejich odvětvích. Pak ale takový růst zisků a následně cen akcií neodráží zdravější ekonomiku a ono rovnítko není namístě. K tomu se přidává vazba mezi větší tržní silou a politickým vlivem a mocí. Tržní síla totiž generuje větší zisky a to umožňuje „koupit si politiky, aby vás regulovali méně,“ nebo aby regulace podporovala dominantní firmu.

Ekonom na závěr hovořil o tom, že v americké centrální bance celkem pracuje asi 30 000 lidí, v antimonopolním úřadu přibližně 3 000 lidí. „Náklady inflace jsou odhadovány asi na 0,5 – 1 % HDP, náklady spojené s nadměrnou tržní silou odhadujeme na 9 % HDP ročně. A na to máme ty 3 000 lidí, kteří musí dělat veškerou práci,“ řekl ekonom.

Zdroj: ProMarket