Mnozí považují trh s bitcoinem, přední světovou kryptoměnou, za bojiště mezi hedgeoými fondy, amatérskými investory, počítačovými nadšenci a zločinci. Riziko investic do této vysoce volatilní anonymní kryptoměny je velké a je lepší jej přenechat těm, kdo se v této hře vyznají, nebo těm, kteří jsou schopni velké ztráty ustát, domnívá se profesorka ekonomie Paola Subacchi. Bitcoin ale začal poslední dobou lákat i země a jednotlivce s omezeným přístupem ke konvenčním platebním systémům. Tedy ty, kteří jsou pro zvládnutí fundamentálních rizik vybaveni nejméně.
První zemí, která zavedla bitcoin jako své zákonné platidlo, se tento měsíc stal Salvador, přičemž schválená legislativa vejde v účinnost v září. Následně bude možné využít bitcoin po celé zemi k úhradě zboží a služeb a příjemci plateb budou mít zákonnou povinnost jej akceptovat.
Salvadořané přitom nejsou měnovému experimentu vystaveni poprvé. V roce 2001 se v Salvadoru stal zákonným platidlem americký dolar, který se používá v domácích transakcích. Vláda prezidenta Franciska Florese tehdy umožnila vedle národní měny colónu také volný oběh dolaru, a to za pevného směnného kurzu.
Stoupenci dolaru tvrdili, že nad salvadorskou ztrátou ekonomické suverenity, měnové nezávislosti, a dokonce i ražebného (rozdílu mezi náklady na výrobu mincí a bankovek a jejich nominální hodnotou) převáží očekávané přínosy makroekonomické stability. Jenže kupní síla prudce klesla a ekonomika tak byla ještě více závislá na remitencích, které v posledních 20 letech tvoří v průměru zhruba 20 % HDP ročně.
Jak zlevnit remitence
Měnové nedostatky, které vyšly na povrch během dolarizace, zejména absence nezávislého makroekonomického institucionálního rámce pro formování domácí politiky, se používáním bitcoinu jako zákonného platidla ještě zhorší. Navíc je bitcoin mnohem volatilnější než dolar. Od 8. do 15. června jeho hodnota kolísala mezi 32 462 a 40 993 dolary a v období od 15. května do 15. června se pohybovala v rozpětí mezi 34 259 a 49 304 dolary. Tak rozsáhlé výkyvy a hlavně to, že jsou vyvolané ryze trhem a že tvůrci politik tak nemohou tuto volatilitu zmírnit, činí z bitcoinu nevhodný nástroj makroekonomické stabilizace.
Salvadorský prezident Nayib Bukele uvedl, že bitcoin usnadní remitenční převody a podstatně sníží transakční náklady. Poplatky, jež migranti musí platit za odesílání peněz domů, jsou skandálně vysoké, a to i přes mnohé výzvy Organizace spojených národů a skupiny G20 k jejich snížení. Podle Světové banky jsou průměrné globální náklady na mezinárodní převod 200 dolarů přibližně 13 dolarů, čili 6,5 %. To je částka výrazně nad 3% metou cílů udržitelného rozvoje.
Nicméně v roce 2020 země s nízkými a středními příjmy obdržely remitence ve výši 540 miliard dolarů. To je jen o trochu méně než v roce 2019, kdy úhrn remitencí dosáhl 548 miliard dolarů, a naopak mnohem víc než příliv přímých zahraničních investic (259 miliard dolarů v roce 2020) i zahraniční rozvojové pomoci (179 miliard dolarů v roce 2020) do těchto zemí. Snížením poplatků na 2 % by se remitence mohly zvýšit až o 16 miliard dolarů ročně.
Rozsáhlý, ale globálně roztříštěný remitenční byznys se spoléhá na elektronické transfery skrze platební systémy komerčních bank. Banky si za použití této infrastruktury a za bezpečnost a spolehlivost mezinárodní sítě účtují tučné poplatky. Ty ale nejsou jedinou potíží. Mnozí migranti v zemi, kde pracují, nemají bankovní účet, stejně tak jako mnohé rodiny v domovské zemi. Po celém světě je 1,7 miliardy lidí bez bankovního účtu. Kromě toho možná někteří migranti potřebují převádět peníze do zemí, které buď nejsou do mezinárodní platební soustavy integrované, anebo mohou přeshraniční transfery přijímat jen omezeně (například Sýrie či Kuba).
Bukele má pravdu, že tomuto systému je třeba se postavit, včetně poskytnutí alternativ, u nichž jsou náklady i rizika nízké. Bitcoin ale není tím správným nástrojem. Bitcoin sice umožňuje lidem převádět hodnotu přímo, celosvětově a bez nákladného zprostředkovatelste třetí strany, ale kvůli své volatilitě je však přinejlepším aktivem a krajně rizikovým uchovatelem hodnoty, a ne prostředkem směny. Riziko náhlého propadu jeho ceny znamená, že migranti ani jejich rodiny v domovských zemích si nemohou být převáděnou částkou nikdy jisti.
Kryptoměna jako menší zlo
Přijetí bitcoinu v Salvadoru bychom neměli hodit za hlavu jako další ukázku kryptoměnové horečky. Spíš bychom měli uvažovat nad tím, proč tolik lidí po celém světě projevuje ochotu používat kryptoměny k nespekulativním účelům. Odpověď možná tkví ve skutečnosti, že současná mezinárodní finanční soustava jim neslouží dobře.
Do platebních soustav mnoha rozvojových zemí výrazně pronikají inovace v oblasti digitálních peněz, jako například služba mobilních peněz M-Pesa v Africe. Pro zajištění infrastruktury a regulatorních rámců na podporu digitálních peněz je však zapotřebí udělat víc. Tento terén se prozatím sestává z nesourodých ploch a plošek.
Naprosto nezbytné jsou koordinované přeshraniční politiky, které zajistí, že bitcoin a další kryptoměny nenadělají v rozvojových zemích víc škody než užitku. Nezavede-li veřejný i soukromý sektor zásadní reformy s cílem zajistit dostupnost a cenovou vstřícnost základních bankovních služeb pro všechny, bude lidi a vlády čím dál víc přitahovat spíš bitcoin a další neprůhledné alternativy s nízkými náklady a vysokým rizikem než tradiční bankovnictví.
Autorka: Paola Subacchi, profesorka mezinárodní ekonomie v Institutu globální politiky při Koleji královny Marie Londýnské univerzity, vydala naposledy knihu The Cost of Free Money.
Copyright: Project Syndicate, 2021.
www.project-syndicate.org
Disclaimer:
Investování do virtuálních aktiv (např. Bitcoin) či investičních nástrojů navázaných na virtuální aktiva je spojeno s řadou rizik, na která upozorňuje např. EBA (European Banking Authority) v článku „Crypto-assets: ESAs remind consumers about risks“ ze dne 17.3.2021. Tato upozornění naleznete ZDE. Patria Finance a.s. nedoporučuje investovat do nástrojů navázaných na virtuální aktiva z důvodu rizik, která jsou s nimi spojena.