Investor Ray Dalio a ekonom Larry Summers v rozhovoru pro Bloomberg debatovali o situaci ve světové a americké ekonomice, včetně fiskální a monetární politiky (pro první část rozhovoru viz včerejší Víkendář: Dalio a Summers o dalším ekonomickém vývoji). Summers míní, že skutečně náročné období není pro monetární politiku to, kdy například došlo k pádu Lehman Brothers, nebo jaro roku 2020. Jde sice o čas extrémních tlaků, ale centrálním bankám je jasné, co musí udělat – podpořit systém a poskytnout likviditu tam, kde je třeba. Skutečně náročná chvíle přichází v době, kdy „není jasné, jakou cestou se vydat.“
Takovým okamžikem může být podle ekonoma například situace, kdy slábne poptávka po domácích dluhopisech a slábne měnový kurz. A zároveň přichází ekonomický útlum a hrozí recese. Centrální banka pak musí volit mezi snižováním sazeb či jejich zvyšováním s tím, že v prvním případě podpoří ekonomickou aktivitu, ale zhorší první problém. Nebo politiku utáhne a zase poškodí ekonomiku.
Dalio poukázal na to, že v americké ekonomice došlo k výraznému posunu v podílech na příjmech a bohatství, což vede k prosazování politiky, která by vedla k opětovnému růstu podílu mezd a odměn běžných lidí. I Fed se snaží o to, aby se oživení na trhu práce pozitivně dotklo co největší části společnosti. Summers k tomu ovšem dodal, že nyní je v americké ekonomice velký nedostatek zaměstnanců a „je tak důležité rozeznat, kdy je čas na vyhlášení vítězství“. A podobné je to podle ekonoma s inflací.
Summers je podle svých slov zastáncem toho, aby lidé měli ve firmách větší vyjednávací sílu, aby se zlepšily jejich pracovní podmínky a podobně. Pokusy o zlepšení situace na trhu práce přes makroekonomické nástroje mají ale širokou škálu důsledků, které nelze opomíjet. Podobné snahy a změny, které jsou nyní patrné v USA, přitom podle Summerse probíhaly na konci šedesátých let a inflace se nakonec zvedla více, než se čekalo. Na politické rovině pak přišli Nixon a Reagan a v konečném důsledku pak došlo k implementaci úplně jiné politiky, než o jakou se někteří lidé pokoušeli na počátku.
Dalio se s ekonomem shoduje v tom, že současná situace připomíná konec šedesátých let. On sám se podle svých slov zaměřuje zejména na to, jak velký objem likvidity nyní ovlivňuje trhy. Summers by podle svých slov momentálně rád viděl, že bubliny a podobně jsou dnes vnímány jako riziko. K tomu by měl přijít „program pro podporu nabídkové strany ekonomiky, který bude plně zaplacen zvýšením daní“. Navíc by mělo přijít „snížení populistických transferů hotovosti“ k některým částem společnosti.
Dalio se domnívá, že „je velmi jednoduché říkat, že by Fed měl svou politiku utáhnout“, i on se ale domnívá, že by tak americká centrální banka měla učinit. Trhy a ekonomika ovšem budou na takový krok „velice citlivé“. I proto, že se „velmi prodloužila durace aktiv“ a tudíž jejich senzitivita na sazby. Fed tak má před sebou výzvu, protože se pohybuje i v politicky náročném prostředí.
Následující graf srovnává celkovou výši dluhů vlád, firemního sektoru a domácností ve vybraných zemích. Nejnižší hodnoty nacházíme v zemích jako Indonésie, Mexiko či Saúdská Arábie. USA jsou na tom podobně jako Itálie, Irsko nebo Čína. Podle tohoto měřítka, které nebere v úvahu například výši aktiv, patří mezi nejzadluženější státy země jako Japonsko, Francie či Hong Kong.
Zdroj: , Bridgewater Associates, Youtube