Po finanční krizi se občas objevovaly úvahy o zvýšení inflačního cíle. Podle některých názorů by takový krok snížil pravděpodobnost, že sazby klesnou k nule a následně již nebudou moci ještě více stimulovat celou ekonomiku. K úvahám o vyšším inflačním cíli se nyní vrací The Economist. K čemu dospěl?
The Economist poukazuje na to, že snahy o snížení současné vysoké inflace vyžadují ochlazení celé ekonomiky. To sebou většinou nese růst nezaměstnanosti. Čím níže se přitom nachází inflační cíl centrální banky, o to více je potřeba zvýšit nezaměstnanost pro pokles inflace. Pokud jsou pak náklady spojené s inflací na 3 % zhruba stejné jako náklady spojené s 2% inflací, přinese snaha o snížení inflace ze 3 % na 2 % zbytečné zvýšení nezaměstnanosti a s tím spojené škody.
The Economist ale bere v úvahu i to, co by přinesla změna „třicet let starého slibu“. Tedy posun inflačního cíle z 2 % někam výše. Vývoj poslední doby jasně ukazuje, že veřejnost vnímá inflaci velmi negativně. Intenzivně totiž kritizuje ministerstva financí i centrální banky za to, že došlo ke ztrátě kontroly nad cenovým vývojem. „Pokud by se inflační cíl změnil nyní, mohlo by se zdát, že snaha o snížení inflace byla úplně opuštěna,“ míní The Economist. Úvahy o změně inflačního cíle tak v současném prostředí zůstanou mimo. Ale situace se může změnit ve chvíli, kdy by inflace začala klesat a centrální banky by se opět těšily důvěře veřejnosti.
Textu prezentovaného známým časopisem si všímá monetarista Scott Sumner, který podle svých slov není zastáncem změny inflačního cíle. Ale připouští, že by se mohl mýlit a cíl na 3 % by celkově mohl být lepší než na 2 %. Kdy by pak mělo dojít ke změně? The Economist míní, že ideální doba by byla v blízké budoucnosti, když se inflace dostane ke 3 %. Sumner ale nesouhlasí. Pokud by už mělo dojít ke zvýšení cíle, mělo by se tak podle něj stát poté, co centrální banka sníží inflaci na 2 %.
Ekonom míní, že Fed by měl snížit inflaci ke 2 % a pak oznámit, že cíl bude zvýšen v případě, že se americká ekonomika dostane do recese. Takový postup by zajistil důvěryhodnost celého procesu, kdy by zvýšení inflačního cíle bylo vnímáno jako krok učiněný na základě ekonomické analýzy a uváženého rozhodnutí. A nevypadal by spíše jako pokus něčemu se vyhýbat.
Centrální banka by navrhovaným postupem ukázala, že má inflaci pod kontrolou. A zároveň by ohlášeným plánem na zvýšení cíle získala větší prostor pro to, aby se vyhnula poklesu sazeb k nule. „Pokud by došlo ke změně cíle v době, kdy inflace cíl přestřeluje, proč by měl někdo věřit cíli novému?“ ptá se na závěr ekonom.
Zdroj: The Money Illusion, The Economist