Letošním zákonem o snižování inflace (IRA) Spojené státy ve velkém stylu vstoupily do závodů v oblasti čisté energetiky. Nejenže bude zákon během deseti let subvencovat americké producenty a spotřebitele obnovitelné energie až do výše 369 miliard dolarů, ale zmocňuje také ministerstvo energetiky (DOE), aby americkým společnostem, které investují do přechodu na čistou energii, poskytlo půjčky až do výše 250 miliard dolarů. Při pohledu na IRA a nedávný balík v hodnotě 52 miliard dolarů k oživení americké produkce polovodičů je zřejmé, že ve Washingtonu je opět v módě průmyslová politika.
Jistě, uvedená čísla mohou znít skrovně. Podle agentury Bloomberg globální investice do energetické tranzice loni přesáhly 750 miliard dolarů, přičemž samotná Čína vynaložila 266 miliard dolarů a oproti tomu Německo 47 miliard dolarů a Spojené státy 114 miliard dolarů. McKinsey & Company nabízí ještě velkorysejší evidenci; celkové současné investice do čisté energetiky a podpůrné infrastruktury klade na dva biliony dolarů.
Tato čísla se ale vztahují k úhrnným novým investicím na celém světě. Pocházejí primárně ze soukromého sektoru, který má stále daleko k tomu, kam potřebujeme, aby se dostal. Přestože globální uplatnění obnovitelných zdrojů, elektromobilů a další nízkouhlíkové infrastruktury svižně zrychluje, mezi tím, co děláme a co je zapotřebí dělat, abychom klimatickou krizi zvládli, je stále se rozšiřující mezera.
Bloombergovi analytici se proto domnívají, že globální investice do čisté energetiky se musí do roku 2025 ztrojnásobit a pak do konce dekády znovu zdvojnásobit; McKinsey zase počítá, že k dosažení čisté nuly bude od nynějška do roku 2050 zapotřebí celkových ročních investic ve výši přesahující devět bilionů dolarů, přičemž zhruba 2,7 bilionu ročně se přesune ze špinavých na čisté zdroje energie.
Právě tady do hry vstupuje dodatečné financování a pobídky vlády USA. Smyslem není nahradit soukromé investice ani se k nim prostě přidat. Vládní subvence – jsou-li správně navrženy – slibují mobilizaci mnohem většího násobku peněz od soukromých investorů. Vezměme si dodatečné půjčky od DOE. Program využije pouhých pět miliard dolarů z prostředků daňových poplatníků, aby spravoval půjčky podnikům ve výši až 250 miliard, jež vynesou stamiliardy dalšího soukromého kapitálu, které se vynaloží na snižování emisí skleníkových plynů.
IRA také nasvěcuje otázky, které by jinak mohly být přehlíženy, například problematiku „vtěleného uhlíku“ (embodied carbon). Dnes spotřebitelé většinou nedostanou žádné údaje o množství emisí uvolněných při produkci daného výrobku. IRA alokuje 350 milionů dolarů na pomoc výrobcům s měřením vtěleného uhlíku a k vytvoření programu štítkování materiálů používaných ve federálních stavebních projektech.
Tato opatření jsou navíc nad rámec nákupů takových materiálů za víc než čtyři miliardy dolarů ze strany federální vlády. Dekarbonizace projektů samotné federální vlády USA je zásadní jak kvůli sobě samotné, tak jako způsob, jak napříč ekonomikou nastartovat širší přechod k nízkouhlíkovým budovám a dopravní infrastruktuře.
Je potřeba uvažovat nad rovnováhou důležitých kompromisů, vzhledem k širšímu vzájemnému působení mezi „zelenou inflací“ (greenflation) a mnohem větším problémem „fosilní inflace“ (fossilflation). Nikdo nezpochybňuje, že během uplynulého roku vyvolaly vyšší ceny fosilních paliv podstatné inflační tlaky v USA i jinde. Na energii samotnou připadá odhadovaných 33 % americké inflace a je rozumné předpokládat, že část cenových vzestupů u potravin a dalších komodit zapříčinily také vyšší náklady na energetické vstupy a dopravu.
Investice do energetické účinnosti a čisté energetiky by tudíž byly obecně deflační, přinejmenším ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Pravda, víc investic do zelené tranzice může vést k přechodnému tlaku na vzestup cen čisté energie a dekarbonizace. Právě proto ale IRA klade takový důraz na investice do produkčních kapacit a dodavatelských řetězců.
Žádná legislativa není dokonalá, ale IRA si zaslouží chválu. Až do minulého měsíce byla zřetelná transatlantická divergence, promítající se i do cen akcií, jelikož Evropa se mobilizovala s cílem akcelerovat své dekarbonizační snahy, kdežto Spojené státy nekonaly. Teď se situace otočila. Jakmile návrh zákona prošel na stůl prezidenta Joea Bidena, akcie amerických firem v oblasti klimatických technologií vyletěly.
V podpoře obnovitelných zdrojů mají už dlouho americké státy jako Kalifornie, New York, a dokonce Texas náskok před federální vládou USA. Teď, když se federální vláda konečně dostala na startovní čáru, se přechod k čisté energetice proměnil v globální závody v běhu do vrchu. Spojené státy ostatním zemím a nadnárodním blokům typu Evropské unie zapálily (uhlíkově neutrální) koudel pod nohama.
Přestože EU měla mnoho let v oblasti klimatické politiky značný náskok, její politická struktura jí znemožňuje posouvat se tak rychle, jak by od ní mnozí chtěli. Tamní Zelená dohoda pro Evropu byla ohlášena v roce 2019, ale přijata byla až v červenci 2021; ba její ustanovení si dosud hledají klikatou cestu skrze Evropský parlament a národní vlády.
Přesto je evropský cíl podstatně ctižádostivější než ten americký. EU usiluje o uhlíkovou neutralitu do poloviny století a o 55% snížení emisí oproti úrovním roku 1990 do konce této dekády. Naproti tomu Bidenova administrativa se zavázala ke snížení emisí o 50 % oproti vrcholným úrovním roku 2005 a od IRA se teď očekává snížení emisí alespoň o 40 % do roku 2030.
Silný výkon v závodech na poli čisté energetiky prospěje byznysu, ekonomice i národní bezpečnosti. Nejedná se přitom jen o transatlantickou záležitost. Čína má nesporně solidní náskok v soupeření o výrobu velké části technického vybavení pro energetickou tranzici. V současnosti produkuje víc než dvě třetiny všech solárních panelů a lithium-iontových baterií a zhruba polovinu všech celosvětově prodaných větrných turbín. Díky zvýšení sázek na průmyslovou politiku se ale Spojeným státům může podařit si část tohoto tržního podílu odloupnout.
Kdo z tohoto soupeření o pozice v posledku vzejde jako relativní vítěz, se teprve uvidí. Už teď je ale jasné, kdo budou absolutní vítězi. Spotřebitelé budou mít stabilnější dodávky energií, mladší generace vyrostou ve stabilnějším klimatu a všem nám prospěje dýchání čistějšího vzduchu.
Gernot Wagner, ekonom klimatu na ekonomické fakultě Kolumbijské univerzity v New Yorku, naposledy vydal knihu Geoengineering: The Gamble (Polity, 2021).
Copyright: Project Syndicate, 2022.
www.project-syndicate.org