Před třiceti lety, dne 16. září 1992, přinutili měnoví spekulanti britskou vládu ustoupit od závazku libry šterlinků vůči Evropskému mechanismu směnných kurzů. Ve dnech následujících po „černé středě“ britská libra ztratila na hodnotě 15 %. Do začátku roku 1993 pak přišla o téměř třetinu své hodnoty.
Nedávná ochablost libry – minulý týden klesla vůči dolaru na nejnižší úroveň od roku 1985 – pochopitelně vyvolala vzpomínky na tuto minulou epizodu a objevila se přirovnání libry k měně rozvíjejícího se trhu. Takové přirovnání je ale nepřesné a zřejmě nesprávné. Navzdory svým současným ekonomickým těžkostem si Spojené království zachovává silné instituce, vzkvétající demokracii a přiměřenou historii slušného růstu a nízké inflace.
Co se tedy vlastně pokazilo? A skutečně libru ohrožuje riziko plynoucí z obecnější ztráty důvěry v britská aktiva?
Jako téměř každé jiné měně, kromě amerického dolaru a snad eura, chybí libře znaky dominantní měny. Mimo obchodování uvnitř Spojeného království a mezi několika malými zeměmi Commonwealthu neexistuje přirozená zahraniční poptávka po libře.
Nic nenasvědčuje ani tomu, že by byly libry drženy jako uchovatel hodnoty. Když udeří nejistota, britské vládní dluhopisy obvykle stoupnou na hodnotě (nynější okolnosti ponechme stranou), ale libra má sklon oproti dolaru klesat. Libře chybí vlastnosti vytvářející dojem bezpečného přístavu, jaké má americký dolar a několik dalších měn, jimž prospívají rozsáhlé zásoby zahraničních aktiv – jelikož po dlouhou dobu setrvale hospodaří s obchodními přebytky.
To znamená, že hodnota libry, podobně jako většiny ostatních měn, závisí na tom, zda zahraniční investoři považují ekonomická opatření vlády za prozíravá.
Brexit se v jistém smyslu nelišil od jiných negativních šoků postihujících směnné relace země: patřičně devalvovala měna. Posílil ale také obavy o setrvalou schopnost Spojeného království levně si půjčovat, vzhledem k nadcházejícímu rozvodu se svým největším obchodním partnerem.
První důkazy naznačují, že tyto obavy byly přehnané. Britská potřeba externího financování, odrážející se ve schodku běžného účtu, se z 2,6 % HDP během první dekády tohoto století zvýšila do roku 2020 na téměř 4 % HDP. Přesto po očištění o inflaci náklady Spojeného království na financování v období po brexitu ve skutečnosti klesly.
V ještě nedávnější době vedl prudký vzestup účtu za energie k dalšímu zhoršení běžného účtu Spojeného království a výsledkem je rekordně vysoký deficit, v prvním čtvrtletí roku 2022 přes 8 % HDP, a podstatně vyšší výpůjční náklady.
Ovšemže, Velká Británie není jedinou vyspělou ekonomikou, která se prokousává důsledky pandemie covidu-19 a probíhající války na Ukrajině. Skutečnost, že se Spojenému království nedaří hůř než některým jiným zemím, přesto není důvodem k pocitu sebeuspokojení.
Rozhodnutí vlády ministerské předsedkyně Trussové zastropovat tuzemské ceny energií pro domácnosti s cílem omezit dopady vyšších velkoobchodních cen na spotřebu je analogií k neúspěšnému britskému zavěšení směnného kurzu před 30 lety. Pokud velkoobchodní ceny plynu vyletí, jelikož Rusko zastaví dodávky do Evropy anebo protože se sami zahraniční dodavatelé do Británie rozhodnou omezit vývoz plynu, aby zmírnili účinky vysokých cen energií na své domácí ekonomiky, mohla by nákladnost tohoto subvenčního programu astronomicky stoupat. Při expozici vládní rozvahy vůči potenciálním obřím ztrátám by byly její výpůjční náklady úzce navázané na velkoobchodní cenu plynu, nad níž nemá žádnou moc.
Jinými slovy, Spojené království vytváří cenové zavěšení, které bude finančně těžké unést a politicky těžké odstranit. Další vzestupy cen plynu by vedly k ještě vyšším úrokovým sazbám; vzhledem k vysokým hladinám britského zadlužení by téměř jistě následovala hluboká recese. Žádné zavěšení měny jako takové by sice neexistovalo, a přece by se libra stala kolaterální obětí, až by vyschlo zahraniční financování.
Zde vyjádřené názory se nemusí shodovat s názory PIMCO.
Gene Frieda, globální stratég v PIMCO, je seniorním hostujícím členem sboru London School of Economics.
Copyright: Project Syndicate, 2022.
www.project-syndicate.org