Krach Silicon Valley Bank vyplavuje vzpomínky na globální finanční krizi, ale šance, že se bude krize před 15 lety opakovat, jsou malé, argumentuje Bloomberg. A dodává, že z tohoto důvodu vypadá současné nacenění tří snížení sazeb Fedem do konce letošního roku jako velmi nemístné.
Nedostatečné katalyzátory
Společným jmenovatelem finanční krize byla fenomenální expozice bank, které byly příliš velké na to, aby zkrachovaly, a dalších finančních institucí na zajištěné dluhopisy a rizikové hypotéky. Tehdy byla vlna krize dechberoucí a zasáhla i největší jména finančního sektoru od , přes Bear Stearns, , Fannie Mae, až po Lehman Brothers.
Aktuálně to však nevypadá, že by se v rozvahách poskytovatelů půjček, kteří jsou nyní v centru pozornosti, skrývala stejná škála toxického hořlavého materiálu. Zkázu SVB způsobilo špatné řízení toků vkladů a také její fatální lhostejnost k důsledkům utahování měnové politiky Fedem. Rychle stoupající sazby v reakci na vysokou inflaci přitom vyžadují, aby se banky držely základních pravidel správy rozvah. Samozřejmě tu mohou být i další firmy, jejichž rozvahy by mohly být podobně zranitelné, ale ta největší jména mezi nimi pravděpodobně nebudou.
Dominový efekt zažehnán
Od roku 2011 označila Rada pro finanční stabilitu několik amerických bank za systémově důležité. Od nich se nyní vyžaduje, aby si odkládaly větší část kvalitnějšího kapitálu do rezerv, čelily přísným zátěžovým testům a řídily se novými a přísnějšími regulacemi likvidity. SVB, středně velká banka, do tohoto okruhu nespadala. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by některá z nich měla významnou expozici na kritizované banky.
Ve své nejnovější zprávě o finanční stabilitě z listopadu Fed usoudil, že „kapitálové poměry založené na riziku banky zůstaly uprostřed rozmezí, které tu je od roku 2010, a zátěžové testy ukazují, že systém zůstává vůči vážné recesi odolný“. To neznamená, že v současném rámci zátěžových testů nejsou mezery. Jde o to, že zavedená ochranná opatření mohou být dostatečně robustní na to, aby odvrátila pohromu zahrnující hlavní banky.
Peníze za problémové cenné papíry
Zatímco první jiskry, které zažehly finanční krizi, bylo možné zpozorovat již v roce 2007, bylo potřeba několik kalamit a krach vícero finančních firem, než vznikl program zpětného odkupu problematických aktiv (TARP). Tentokrát však Fed rychle přišel s programem termínovaného financování, který v podstatě umožňuje bankám (pravděpodobně těm, které se mohou po rychlém růstu úrokových sazeb potýkat s nesnázemi podobnými SVB) půjčovat si se zástavou těchto ztrátových cenných papírů za 100 centů za dolar. Toto rychlé zajištění pomohlo zmírnit nejhorší obavy střadatelů i investorů.
Pozor na rychlostní retardéry
Výše uvedené nemá naznačovat, že je vše v normálu. Naopak. Aktiva, jako jsou komerční nemovitosti a úvěry s pákovým efektem, by mohla být velmi nebezpečná, protože Fed ve zvyšování sazeb pokračuje, aby zkrotil inflaci, zatímco Moody’s reviduje rating Bank a pěti dalších amerických bank.
Následující dny a měsíce pravděpodobně budou pro Fed i obchodníky s úrokovými sazbami testem. Ale je vysoce nepravděpodobné, že by americká centrální banka do konce roku snížila sazby o kumulativních 75 bazických bodů.
Zdroj: Bloomberg