Bývaly doby, kdy se o Japonsku uvažovalo jako o potenciální světové ekonomické jedničce. Pak přišlo to, co bývá trochu nepřesně nazýváno ztracenými dekádami. A japonský akciový trh již řadou desetiletí stojí mimo hlavní proud zájmu médií a investorů. Nicholas Smith z CLSA ale nedávno hovořil na Bloombergu o atraktivitě japonských akcií a zmínil i investice pana Buffetta, který se tímto směrem také vydal.
Nicholas Smith hovořil o tom, že podle něj má japonské hospodářství dobrý cyklický výhled a pro akcie na tomto trhu by měly silně hovořit valuace. Letos si přitom index Nikkei připisuje více než 20 %, za posledních pět let to je téměř 40 %. S tím, že v druhé polovině roku 2020 se přesunul z nižší stagnační rovina na vyšší. A nyní se možná pokouší o něco podobného. Jak to vypadá s těmi valuacemi?
Následující graf ukazuje méně používané valuační měřítko, kterým je poměr tržních cen akcií k jejich účetním hodnotám PBV. Konkrétně je srovnáváno PBV na japonském trhu a PBV trhů po celém světě bez Japonska. PBV je v Japonsku systematicky nižší než na dalších trzích a po finanční krizi se nikdy nezvedlo na úrovně zaznamenané před rokem 2008. U zbytku světa k tomu sice jen pozvolna, ale přece jen došlo:
Zdroj: Twitter
Podle grafu je nyní valuační diskont japonských akcií stále hodně velký a poslední měsíce jej moc neuzavřely. PBV přitom stejně jako jiná valuační měřítka závisí na požadované návratnosti a očekávaném růstu zisků obchodovaných firem. Pokud porovnáme požadované návratnosti v USA a v Evropě (zástupci onoho zbytku světa) na straně jedné a v Japonsku na straně druhé, zjistíme:
V USA se výnosy desetiletých vládních dluhopisů pohybují kolem 3,6 %, v Německu kolem 2,3 %, v Japonsku 0,4 %. To by samo o sobě mělo japonské valuace zvedat výrazně na ty americké a evropské. Pomůže v reálu opačnou situaci vysvětlit riziková prémie trhu? Ta není přímo pozorovatelná, pokud se obrátíme k datům a výpočtům pana Damodarana, zjistíme: Prémie amerických akcií byla k počátku roku u 6 %, v Německu to samé. Pro Japonsko profesor odhadoval 7,2 %. V součtu by tedy zde požadovaná návratnost dosahovala 7,6 %, v USA 9,6 % a v Německu 8,3 %.
Požadovanou návratností tedy japonský valuační diskont nevysvětlíme. Naopak, ta by měla vést k valuační prémii. Je tedy zřejmé, že japonské valuace jsou taženy dolů výrazně horším růstovým výhledem u ziskovosti obchodovaných firem. A ve srovnání se zbytkem světa u něj na této rovině nedochází ke konvergenci, ale spíše naopak. Suma sumárum:
Ve srovnání s jinými trhy jsou japonské akcie historicky stále hodně levné a příčinou je růstový diferenciál. Ve srovnání s vlastní historií jsou levné, pokud bereme v úvahu i valuace z doby před finanční krizí. Pokud se ale zaměříme jen na posledních cca 12 let, je současné PBV spíše nadprůměrné. To je samozřejmě plošná situace, u jednotlivých titulů může být situace značně rozdílná. A samostatnou kapitolou pro zahraniční investory je pak (očekávaný) vývoj měnového kurzu.