Prezident Petr Pavel ve vzácné shodě se svým předchůdcem české vládě naznačil, že by měla vážně uvažovat nad přijetím eura. “Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění závazku přijmout euro dovedou“, řekl prezident ve svém novoročním projevu.
Na první pohled je tu několik argumentů, které dávají prezidentovi za pravdu. Česká ekonomika je dlouhodobě velmi těsně obchodně i vlastnicky propojená s eurozónou a míra propojenosti v posledních krizových letech spíše vzrostla (i když možná jen dočasně). Navíc v důsledku vyššího úrokového diferenciálu narostl objem eurových úvěrů. Podíl eurových úvěrů se dostal mezi nefinančními podniky na hodnoty okolo 50 % a ve zpracovatelském průmyslu dokonce přes 60 %.
Na druhé straně ovšem vzhledem k euru přetrvává řada rizik (i podle poslední analýzy stupně ekonomické sladěnosti z dílny ČNB). Hlavním rizikem je nedokončený proces ekonomické konvergence k eurozóně (cenový, mzdový). Přirozeně vyšší míry inflace by mohly udržovat reálné úrokové sazby v Česku nepřiměřeně nízko. A s tím souvisí i druhý problém - poměrně nízká strukturální podobnost české ekonomiky daná nadměrným podílem průmyslu na HDP. Česko se strukturálně podobá spíše Německu než průměru eurozóny. A potíž je v tom, že v poslední dekádě ECB “šila” měnovou politiku na míru spíše evropskému ”jihu” nebo evropskému “průměru” než Německu. I když transmise české měnové politiky není ideální (vzhledem k zmíněné euroizaci), vyšší úrokové sazby i aktivní použití devizových rezerv dávaly v českém vyšším inflačním prostředí v uplynulých letech hluboký smysl.
Vyhodnocení plusů a mínusů eura se tak ve skutečnosti nijak dramaticky nemění (když pomineme oficiální kritéria, která aktuálně Česko nesplňuje, ale při troše snahy by s nimi neměl být velký problém). Stále proti sobě stojí mikro-ekonomické přínosy na straně exportně orientovaného byznysu a makroekonomická rizika vyplývající ze strukturální nesladěnosti a nedokončené konvergence. Rozhodnutí o vstupu/nevstupu bude politické a většina ideologicky nevyhraněných ekonomů nakonec v debatách přiznává, že česká ekonomika může stejně dobře prosperovat bez eura i s eurem.
Problém je možná jinde. Český stát má (jak ukázala zkušenost pandemie a energetické krize) velmi omezenou schopnost řešit více komplexních problémů dohromady. A pro konkurenceschopnost české ekonomiky jsou bezesporu daleko důležitější témata než euro - například urychlení stavebního řízení, efektivnější čerpání evropských fondů, snížení velkých rozdílů v kvalitě vzdělání nebo skutečně trvalé snížení strukturálního salda veřejných financí. Projekt euro může státní aparát vyčerpat, od “skutečných” problémů odvést pozornost a vytvořit zdání, že politici jednotnou měnou automaticky “vyřeší vše”.
*** TRHY ***
Koruna
Česká koruna zůstává v novém roce v defenzivě a pohybuje se pod 24,70 EUR/CZK. Na vině je především horší nálada na globálních akciových trzích a silnější americký dolar. Nepomohly ani slabší výsledky u indexu nákupních manažerů v průmyslu - znepokojující jsou především setrvalé slabé výsledky zahraničních nových zakázek.
Eurodolar
Riziková aktiva odstartovala nový rok s trochu horší náladou, která přiživila plošný nárůst úrokových sazeb, což eurodolar stlačilo zpět pod 1,10.
Dnes se již dostanou do hry první důležitá makrodata v tomto roce. Kromě amerického indexu podnikatelské nálady v průmyslu (ISM), budou ostře sledované i nově otevřené pracovní pozice a večer také podrobný zápis z prosincového zasedání Fedu. Půjde tedy o pestrý koktejl amerických událostí s těžko odhadnutelným dopadem na trh (více ke krátkodobému výhledu na EUR/USD dnes vydaná FX Strategie).