Dohady kolem recese a připomínka Keynesovy akciové soutěže krásy

Podívejme se dnes trochu více na téma očekávání souvisejících s recesí a akciovým trhem. Svým způsobem je připomínka Keynesovy „soutěže krásy“, kde nejde o podstatu věci a jaký je náš vlastní názor. Ale o to, co si myslíme, že si myslí jiní.

1.Neexistující konsenzus a soutěže krásy: V následujícím grafu vidíme, jak ekonomové a analytici hodnotí pravděpodobnost recese. Nejvíce (20 %) jich hovoří o pravděpodobnosti mezi 20 – 30 %. Z toho plyne to, o čem jsem hovořil včera – „konsenzus“ nyní vidí recesi s 25 % pravděpodobností. Dodával jsem ale, že fakticky žádný takový konsenzus – vzájemná shoda, neexistuje. Dnešní graf to jasně ukazuje, včetně toho, že téměř třetina expertů vidí nyní recesi jako více než 50 % pravděpodobnou:


Zdroj: X

Podobné jako s odhady makroekonomickými je to s odhady ziskovosti u jednotlivých firem, či u celého trhu. Ani tady fakticky neexistuje žádný konsenzus, ale i přesto se intenzivně probírá, nakolik firmy svými skutečnými výsledky dosáhly, či nedosáhly na tato „konsenzuální“ očekávání. Jak to souvisí s onou Keynesovou soutěží krásy? V ní jde primárně o to, který z porotců bude nejúspěšnější ve svém odhadu vítězky celé soutěže. Ve snaze uspět tak porotci neberou v úvahu ani tak své hodnocení, ale snaží se odhadnout, jak přemýšlí ostatní. Pokud by tak třeba sami preferovali brunetky, ale věřili, že ostatní preferují blondýny, budou sázet na blondýny. Podobně to podle známého ekonoma vypadalo na akciovém trhu.

Ony pomyslné konsenzy jsou z mého pohledu jakousi snahou navzájem si usnadnit ono hádání preferencí ostatních. Prostě vznikne číslo, které je vydáváno za obecně přijímané měřítko úspěchu. Po zveřejnění výsledků pak často proběhne to, co jeden můj bývalý kolega trefně nazýval čtvrtletními rituálními tanečky: Pokud jsou zveřejněné výsledky nad „konsenzuálními“ očekáváními, akcie posílí a naopak. Dá se pak měřit a analyzovat i míra citlivosti na přestřelování relativně k podstřelování a podobně. Ale míra zakořenění celého procesu nic nemění na tom, že v závislosti na rozptylu skutečných očekávání jde v základu o tanec s více či méně vratkými základy. Jedním z řešení mohou být vlastní odhady, které by měly být naplněny na to, aby akcie měla skutečně hodnotu, kterou podle nás má. A řídit se jimi a na rituální tance moc nehledět.

2.Ještě jedna připomínka modelu z Atlanty: Rok 2023 ukázal, nebo spíše potvrdil známý fakt, že predikce recesí nemají velkou váhu. V tom roce byla recese široce očekávána, ale navzdory tomu se nedostavila. Navzdory samotným predikcím i tomu, že očekávání se do reálného vývoje často znatelně promítají - funguje sebenaplňující se proroctví. To samé mimochodem platí o akciovém trhu, kde má nyní podle Yahoo Finance nejvyšší cíl pro index SPX 500 na konci roku Oppenheimer na více než 7000 bodech. A nejnižší Stifel na 5500 bodech. Při takovém rozptylu je ale vlastně pravděpodobné, že některé proroctví se skutečně naplní.

Nedávno jsem tu ukazoval výstup modelu od Fedu z Atlanty. Ten ukazuje na mimořádné oslabení ekonomické aktivity a to i pokud bychom předpokládali, že do něj promluvily některé výrazně informačně šumící faktory. Zaznamenal jsem zejména dva, prvním z nich byla údajná snaha dovozců zásobit se předtím, než nová americká vláda začne domácí ekonomice pomáhat vysokými cly. Druhým byly dovozy zlata. Dnešní druhý graf ukazuje výstup z uvedeného modelu včetně toho, jak vypadá očištěný o zlatý efekt. Pak je ekonomika „jen“ na černé nule:


Zdroj: X