Švýcarská ekonomika by měla letos i příští rok růst asi o 1,5 % a inflace by se měla pohybovat znatelně pod 2 %. Tedy podle nových predikcí . Do určité míry by to byla připomínka ekonomické parciální rovnováhy hodně rozšířené ve vyspělém světě před rokem 2019. Jenže celkově je nyní situace mnohem pestřejší.
Predikce pro hlavní ekonomické bloky a celou světovou ekonomiku shrnuje následující tabulka. Inflace je stále jedním z hlavních makroekonomických témat a právě zde se plně projevuje ona pestrost – na jedné straně země jako Švýcarsko a ve větší míře stále Čína, na straně druhé třeba Spojené státy a UK:
Commerzbank tedy čeká, že růst americké ekonomiky se bude pohybovat docela blízko potenciálu (tedy cca 2 %). V tom se banka mimochodem odlišuje od Natixisu, který počítá s poklesem tempa růstu mnohem více k 1 %. Ekonomové obou bank se ale docela shodují v predikcích inflace. Ta by se totiž podle obou pohledů měla pohybovat kolem 3 %, v roce 2026 by dokonce měla stoupat nad tuto úroveň. Připomenu v této souvislosti to, že cla by na jednu stranu mohla vyvolat jen jednorázový cenový skok s žádnými druhotnými efekty. Pak by se dalo uvažovat o tom, že inflace v roce 2026 by šla zase znatelně k 2 %. Scénář Natixisu a ale počítá s opětovným růstem inflačních tlaků.
Natixis v případě Evropy počítá s tím, co jsem nazval v podstatě učebnicovým rovnovážným stavem. to vidí podobně – růst by se měl usadit blízko potenciálu, který bývá odhadován něco málo nad 1 %. A inflace by měla být jen mírně nad 2 %. Všimněme si přitom výrazného zrychlení německého hospodářství, které predikuje u Německa. Příčina je zřejmá – masivní fiskální expanze, která by se měla příští rok projevit výrazným zrychlením ekonomické aktivity*.
Na rozdíl od Natixisu čeká větší růstový útlum v Číně a její ekonomika se podle tohoto názoru bude více pohybovat v dezinflačních (někde deflačních) tlacích. Příčina? Celkem běžný seznam začínající propadem realitního trhu, přes vysoké a rostoucí zadlužení a konče „technologickým odtržením od Západu a posunem ke státem řízené ekonomice“. Číně a její vzájemnou provázaností se světovou ekonomikou a Spojenými státy jsme se tu věnovali nedávno. Co by v tomto kontextu znamenaly predikce ?
Zřejmě to, že Čína se bude i nadále snažit o podporu svého růstu přes exporty. Uzavírání amerických trhů by pak znamenalo zvýšenou snahu proniknout a zvýšit tržní podíl na trzích jiných. Včetně Evropy. Ta se sama začíná více věnovat tomu, co z Číny vlastně chce a co ne. Kdyby přitom došlo k růstu čínských dovozů, mělo by to podle některých analýz docela znatelné dezinflační tlaky (viz jeden z nedávných Víkendářů). Ale to by určitě nebyl jediný efekt. Zítra se podíváme na to, co očekává na straně sazeb, výnosů dluhopisů a měnových kurzů. Dojde podle ní také k určité rezignaci na formální inflační cíl Fedu, jak implikují predikce Natixisu?
*Všimněme si také rozdílů v inflaci velkých ekonomik eurozóny. V Itálii v minulém roce něco nad 1 %, v Nizozemí nad 3 %. Tyto extrémy by samy o sobě implikovaly rozdílnou monetární politiku. Ale i ta „jedna velikost pro všechny“ by podle predikcí měla vést k postupné inflační konverzi – v roce 2026 už jsou rozdíly v růstu cen znatelně nižší
Více z trhů a ekonomiky i na X: @JiriSoustruznik
Investiční disclaimer