The Wall Street Journal se ptal některých ekonomů na to, jak bude podle nich vypadat americký kapitalismus za 50 let? Odpovědi byly nepřekvapivě pestré. Třeba Daron Acemoglu poukazoval zejména na vliv nových technologií. Usuzuje, že „nejpravděpodobnější budoucností je ekonomika ovládaná hrstkou technologických společností, s nástroji umělé inteligence automatizujícími celou řadu úkolů, které dříve vykonávali lidé.“
Acemoglu hovoří o možnosti rozšířené automatizace umožněné rozvojem AI. V kombinaci s „s omezeným vymáháním antimonopolních zákonů a snahou vyhovět zájmům velkých technologických firem by tato automatizace pravděpodobně podporovala další konsolidaci v technologickém sektoru. Několik korporátních gigantů by v takovém případě dominovalo nejen technologiím, ale i rostoucí řadě dalších odvětví.“ Vedlo by to i k masivní nerovnosti mezi malou skupinou vysoce kvalifikovaných pracovníků na straně jedné a zbytkem společnosti na straně druhé.“
Ekonom ale hovoří i o lepších scénářích, kdy by AI například „poskytovala užitečné, kontextově specifické informace elektrikářům, dělníkům, zdravotním sestrám, pedagogům a dalším, aby mohli lépe vykonávat svou práci.“ Tento scénář může přinést vyšší produktivitu a dává možnost naopak snižovat nerovnost (protože poptávka po lidské práci roste s rozšířenými schopnostmi a dovednostmi zaměstnanců). Podmínkou by mimo jiné byla konkurence na různých trzích.
Jennifer Burns se zase ve své úvaze zaměřuje na to, že USA mají „dostatek přírodních zdrojů, záviděníhodnou polohu, která je chrání před vnějšími hrozbami, a federální systém, který zachovává politickou rozmanitost a experimentování v rámci nejstaršího ústavního rámce na světě.“ Přijde ale „přechod z unipolárního na multipolární globální řád. Dolar si sice může stále užívat svých přehnaných privilegií, ale ve světě formovaném alternativními měnami a digitálními měnami centrálních bank si američtí politici budou muset toto privilegium zasloužit. A to transparentností, důvěrou a pevným závazkem k udržování právního státu.“
Carola Frydman také klade důraz na strukturu trhu a konkurenci. Podle ní by v nadcházejících desetiletích mohl být americký kapitalismus „formován omezenější konkurencí a větším strategickým dohledem státu“. Tržní síla firem se stále více koncentruje v rukou několika dominantních společností, politici tak nakonec pravděpodobně posílí vymáhání antimonopolních zákonů.“ Zároveň by se mohla prohloubit stávající spolupráce mezi vládou a podniky prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru, cílených investic a podpory kritických zdrojů, jako je zvyšování kvalifikace a rozvoj infrastruktury.
R. Glenn Hubbard tvrdí, že „rozsah a rychlost technologických změn obklopujících generativní umělou inteligenci přinesou nový systém sociální podpory zaměřený na dlouhodobé, nikoli pouze cyklické dopady změn v hospodářství.“ Pro jednotlivce bude zahrnovat „komunitní vysoké školy a školení či třeba pojištění příjmů pro starší pracovníky“.
Se silnější záchrannou sítí bude podle experta slábnout současný tlak na vyšší cla a protekcionismus. Protekcionismus je přitom „ochranou proti změnám, ale zároveň izoluje od pokroku.“
Zdroj: The Wall Street Journal