Zatímco konec minulého století přinesl díky správně nastavené ekonomické politice boom, postupně došlo ke změně ve smýšlení ekonomů. A prostor začaly opět dostávat pochybné teorie a politika. Tvrdí to Scott Sumner (viz včerejší Víkendář, připojený pod textem), který také více rozebírá, k čemu by se svět měl v této oblasti podle něj vrátit.
Na seznam chyb ekonom řadí to, že se nyní více prosazuje „státní vlastnictví dříve soukromých podniků, zvýšené využívání regulace nájemného a došlo k nárůstu protekcionismu.“ K tomu se po roce 2010 přidávají „neudržitelné fiskální deficity“. Jde přitom o chyby, které „nebyly nijak vynucené“. Například k vysokým rozpočtovým deficitům nevedla žádná válka nebo hospodářská krize.
Sumner si myslí, že se stalo módní odmítat neoliberalismus, ale argumenty proti němu jsou poměrně slabé. Téměř ve všech případech si neoliberálnější ekonomika vede lépe než jinak podobná země s méně neoliberální politikou. Podobně jsou slabé argumenty proti monetární politice a filozofii z doby kolem roku 2005. „Na začátku prvního desetiletí tohoto století Fed zavedl velmi efektivní měnový režim, který udržoval inflaci blízko 2 %. Fed měl malou rozvahu, jejíž pasiva byla z 98 % tvořena měnou. Aktiva rozvahy tvořily téměř výhradně státní cenné papíry.“ Pak ale došlo ke změně:
„V roce 2008 jsme to všechno zahodili s naprosto zbytečnou politikou placení úroků z bankovních rezerv. To vedlo k masivnímu růstu rozvahy Fedu, která této centrální bance umožnila s větší agresivitou intervenovat na trzích. Ekonomický konsenzus před 20 lety byl mnohem lepší než ten dnešní.“ Co to konkrétně znamená? Podle Sumnera platí zejména následující:
Centrální banky s fiat penězi mohou vždy zvýšit nominální HDP, pokud se tak rozhodnou. Mohou také omezit inflaci, pokud se tak rozhodnou. Neměly by ale platit úroky z bankovních rezerv a neměli bychom používat politiku zaměřenou na stabilizaci fiskální situace. Mělo by dojít ke stabilizaci veřejných rozpočtů, Spojené státy by měly udržovat „volný obchod se zeměmi, které nenapadají své sousedy.“ Antimonopolní opatření by se měla zaměřit na vysoké ceny, nikoli na nízké, a „měli bychom se vyhýbat aktivní průmyslové politice“.
K tomu bychom se měli „vyhnout regulaci nájemného, regulaci cen a státního vlastnictví podniků. Vhodný by byl konec stavebních limitů ze strany územního plánování a přechod k uhlíkovým daním, zpoplatnění dopravních zácp a zavedení progresivní spotřební daně. Sumner k tomu dodává, že na konci minulého století svět přišel na to, jak správně nastavit ekonomickou politiku a systém. A pak přišla změna…
Zdroj: Scott Sumner, Substack