Po umělé inteligenci může být druhým nejdominantnějším ekonomickým tématem naší doby mezinárodní obchod a jeho významné změny. Včera jsem se tohoto tématu dotknul na rovině „obchod – mír“. A citoval jsem J. M. Keynese - jeho úvahy se kryjí s některými dnes intenzivně řešenými tématy. Něco přitom známý ekonom mohl odhadnout dobře, někde mohl hodně přestřelit.
Pan Keynes: „Nejsem však přesvědčen, že ekonomické výhody dnešní mezinárodní dělby práce jsou srovnatelné s tím, jak velké byly dříve… Značný stupeň mezinárodní specializace je v racionálním světě nezbytný, je dán velkými rozdíly v klimatu, přírodních zdrojích, schopnostech, úrovni kultury a hustotě obyvatelstva… Ale hromadí se zkušenosti, které ukazují, že většinu moderních procesů masové výroby lze provádět ve většině zemí a klimatických podmínek s téměř stejnou efektivitou. Navíc s rostoucím bohatstvím hrají průmyslové produkty v národním hospodářství menší roli ve srovnání s bydlením a službami“.
Pan Keynes tedy v roce 1933 (!) hovořil o tom, že mezinárodní dělba výroby a specializace už nemají takové přínosy, jako dříve. Netvrdil tedy nic menšího, než že argumenty Adama Smithe už nejsou tak relevantní. A národy mohou bohatnout i bez oné dělby. Pokud to přitom platilo v roce 1933, mělo by to několikanásobně platit dnes. A předchozí vlna globalizace vlastně nemohla mít zase tak velké přínosy. S čímž by nesouhlasila řada studií tvrdících pravý opak. Každopádně úvahy o přínosech a nákladech mezinárodního propojení jsou tu zpět s velkou silou.
Ještě pan Keynes: „Každý rok je jasnější, že se svět pouští do nejrůznějších politicko-ekonomických experimentů. A že různé typy experimentů oslovují různé národní kultury a prostředí. Ekonomický internacionalismus volného obchodu devatenáctého století předpokládal, že celý svět je nebo bude organizován na základě kapitalismu spočívajícího na konkurenci a soukromém vlastnictví. A také na svobodě a vládě práva… Ale dnes se jedna země za druhou těchto principů zříká. Rusko je ve svém specifickém experimentu stále samo. Ale i Itálie, Irsko, nebo Německo upírají zrak k novým způsobům politické ekonomie. Předpovídám, že mnoho dalších zemí bude hledat nové ekonomické bohy. Dokonce i země jako Velká Británie a Spojené státy, které se stále drží starého modelu, se pod povrchem snaží o nový ekonomický systém. Nevíme, jaký bude výsledek. Předpokládám, že všichni uděláme hodně chyb“.
Tedy další ukázka toho, že před téměř sty lety se řešily hodně podobné věci, jako nyní. Pan Keynes po tomto popisu tehdejšího vývoje dospívá k tomu, že i kvůli různým ekonomickým experimentům v různých zemích může být pro tu jeho lepší držet se více stranou. Tedy nebýt tak moc propojena se zbytkem světa: „Z tohoto hlediska je tedy třeba politiku zvýšené národní soběstačnosti považovat nikoli za ideál sám o sobě, ale za směr, který směřuje k vytvoření prostředí, v němž lze bezpečně a pohodlně uskutečňovat naše ideály“.
Zdá se mi tedy, že známý ekonom v podstatě říkal: Ostatní budou zkoušet různé podivné věci, tak radši snižme závislost na nich, ať neseme co nejmenší důsledky jejich pokusů.
Jak jsem psal v úvodu, něco mohl pan Keynes odhadnout dobře, něco ne. Vše uzavřu příště.