Včera publikoval Stephen Roach - hlavní ekonom a stratég investiční banky Morgan Stanley - několik úvah na téma trhu pracovních sil ve Spojených státech. Jde o téma výsostně aktuální - páteční data o nezaměstnanosti byla pro investory studenou sprchou. Jaké tedy jsou názory "muže, kterému z klávesnice odstranili znaménko plus"?
* Amerika je uprostřed jednoho z největších "jobless recovery" ve své poválečné historii. Je sice neoddiskutovatelným faktem, že počet pracovních míst se zvyšuje, pokud ale tento růst porovnáme s historickým průměrem, jeho lesk trochu vadne. Počet nově vytvořených pracovních míst za posledních 5 měsíců (09/2003-01/2004) v segmentu služeb dosáhl průměrných 84 000. To je necelá polovina (183 000) toho, co Amerika průměrně zažila za komparativně stejné období v rámci 6 posledních ekonomických expanzí. Pokud výše uvedená data očistíme o vliv objektivního zvětšení americké ekonomiky v čase, celý obrázek je ještě mnohem horší. Za posledních 6 ekonomických expanzí dosáhl růst počtu nově tvořených pracovních míst v privátním sektoru 6,5 % (měřeno v období prvních 26 měsíců dané expanze). Současný pokles o něco méně než 1 % tak představuje více jak 8 milionů Američanů bez práce, kteří by za "normálních" okolností v tomto stadiu ekonomického růstu měli mít zaměstnání.
* Finanční kontribuce platů - bezpochyby největší komponent příjmů domácností - je v reálných hodnotách stále o 1 % níže, než tomu bylo na dně poslední recese v listopadu roku 2001. Pro porovnání - tento ukazatel vykazoval cca 9% růst ve všech šesti posledních ekonomických expanzích (opět měřeno na období prvních 25 měsíců dané expanze). V reálném vyjádření to představuje deficit spotřebitelské poptávky v objemu necelých 400 miliard dolarů. S tím, jak kontribuce reálných mezd v této fázi růstu chybí, spotřebitelé a vlády ji kompenzují "toxičtějšími" cestami - deficitem rozpočtu, nízkou mírou úspor, dluhem a extrakcí kupní síly z nadhodnocených aktiv jako jsou nemovitosti. Dokud se toto nezmění, udržitelnost této vlny růstu zůstává diskutabilní.
* S. Roach byl velmi často kritizován pro přeceňování významu odlivu amerických pracovních míst do oblastí s nižšími mzdovými náklady. Možná tomu tak ale doopravdy není. Benchmark pro hodnocení přichází od firmy Forrester Research, která se domnívá, že k roku 2015 se ze Spojených států odstěhuje "jen" 3,3 milionu pracovních míst. Tak jako všechny odhady vážící se především k segmentu IT, i tato může být "podstřelená". Data z minulého pátku tomu ostatně nasvědčují: ztráta míst byla nejvíce patrná v sektoru služeb u oblastí nejvíce náchylných k "migraci": účetnictví (-18 000 míst), administrativa (-8 000 míst), architekti a projektanti (-2 500 míst), právníci (-800 míst) a PC design (-600 míst). Pro tyto oblasti ekonomiky se počet nových míst za poslední rok v podstatě nezměnil.
* Dalším problémem je uzavírající se mezera v dosaženém vzdělání mezi pracovníky vyspělých zemí a tzv. emerging markets. Podle dat US National Science Foundation je nyní ve Spojených státech udělováno jenom 200 000 bakalářských titulů v oblasti vědy a vývoje - v podstatě to samé co v polovině 80. let. Naopak počet absolventů technických oborů v zemích jako Čína, Indie, Japonsko, Jižní Korea a Taiwan dosahuje 650 000 každý rok - to je o 50 % více než v polovině 80. let a spolehlivě 3x tolik co ve Spojených státech. Dlouho se USA utěšovaly také komparativně vyšší kvalitou vzdělání v porovnání se zbytkem světa - tato výhoda je však v období internetu a obecně vyšší dostupnosti informací jenom iluzorní.
* "Globální arbitráž pracovních míst" může však nakonec narazit na úplně jiném konci, a to na politice. Pokles nebo mizivý růst počtu pracovních míst ve volebním roce jistě toto téma posouvá v žebříčku "urgentnosti" na hodně vysokou pozici. Především v okamžiku, kdy tento trend začíná zasahovat stále vyšší úrovně managementu - jinými slovy, nejsou ušetřeny ani "bílé límečky".
Tolik Stephen Roach. Témata zde diskutovaná jsou jistě aktuální - setkání G7 v Boca Raton na Floridě je nikterak neoslovilo, naopak si dalo velkou práci označit jako viníka Čínu a přisoudit ji největší díl viny. Osobně bych ale Čínu moc nepokoušel.
Petr Žabža, Patria Direct