komentář doplněn
Státní rozpočet skončil koncem září se schodkem 80,3 mld. Kč, oznámilo to dnes ministerstvo financí. Výše schodku je po devíti měsících na 62,6% alikvóty schodku plánovaného pro celý rok. MF zároveň zhoršilo odhad deficitu pro celý rok 2003 na 132,4 mld. korun ze 128,3 miliard korun.
Hodnotit rozpočtové údaje v průběhu roku je ošidná záležitost a v realitě českých veřejných financí zvlášť. Na začátku všeho bývá návrh státního rozpočtu, který se po parlamentní podzimní bitvě přetaví v zákon o státním rozpočtu. Jenže v průběhu roku se vyskytne řada příležitostí schválené limity změnit (zpravidla překročit). Mediálním éterem tak postupně poletují cifry 111,3 mld. Kč (schodek původně schváleného rozpočtu), 128,3 mld. Kč (schodek „upraveného“ rozpočtu), 132,4 mld. Kč (poslední odhad rozpočtového schodku vypracovaný MF). Všimněte si vzestupné tendence! Až příliš často se najde mimořádný výdaj či příjem, který znemožní srovnávání s předchozími lety. Letos naštěstí nebyly použity příjmové „triky“ ala deblokace ruského dluhu či dotace z FNM. MF v doprovodné tiskové zprávě uvádí, že nebýt všech „mimořádných“ vlivů a předčasných plateb (již nyní je uhrazen zbytek ztráty ČKA z roku 2001), byly by rozpočtové výdaje o 28,3 mld. Kč nižší. Skóre státních financí na třetí metě, tj. ve třech čtvrtinách roku, by tak dosahovalo pouze -52 mld. Kč. Otázkou je, zda ospravedlňovat dodatečné zařazení některých výdajů. Možná by nebylo na škodu, kdyby se i v rámci veřejných financí uplatňoval princip obdobný při hodnocení kapitálové přiměřenosti bank. Arbitráž se CME nespadla z čistého nebe a určité riziko prohry tu vždy bylo. Další otázkou je, neexistence dostatečné rezervy či pružnosti v krácení ostatních výdajů. Kde však není o čem pochybovat, je saldo v sociální oblasti (rozdíl mezi příjmy z pojistného na sociální zabezpečení a výdajů na sociální dávky a důchody), které po devíti měsících dosahuje 29,3 mld. Kč. Bohužel právě této oblasti se „reforma“ veřejných rozpočtů prozatím vyhýbá …
David Marek