V minulých článcích jsme popsali pozici jednotlivých operátorů na domácím trhu mobilních telekomunikací. Na samém začátku této série článků jsme přitom konstatovali, že toto odvětví je zajímavé nejen pro akcionáře telekomunikačních titulů, ale i pro ekonomy, pro které toto odvětví představuje příležitost pro analýzu oligopolního typu trhu se všemi aspekty, kterými je tento často charakterizován (např. možné cenové války, či naopak implicitně a někdy i explicitně dohodnuté společné chování, možné cenové vedení nejsilnějším na trhu, strategické hry atd.).
Skutečnosti uvedené v minulých článcích mohou poskytnout i náhled do, mezi ekonomickými teoretiky populární, diskuse o tom, zda na finanční výsledky společnosti má větší vliv externí prostředí (tj. dané odvětví, popř. makroekonomické prostředí, tímto se zabývá tzv. industrial oranization), nebo její vnitřní slabé a silné stránky.
Co se týče domácího odvětví mobilních telekomunikací, považujeme ho za poměrně velice atraktivní z hlediska společností v něm operujících:
1. Vyjednávací síla dodavatelů je poměrně nízká jak na straně opex (operačních nákladů), tak capex (technologie, infrastruktura, IT). První je z velké části dáno velikostí operátorů vzhledem k celkové velikosti dané ekonomiky a jejich většiny dodavatelů, druhé stavem, v jakém je celosvětově poptávka po produktech odvětví výrobců telekomunikačních zařízení (např. Ericsson, Alcatel, Motorola).
2. Vyjednávací síla zákazníků se liší v jednotlivých segmentech, zatímco v segmentu větších korporací může být relativně větší, roztříštěnost ostatních poskytuje pouze minimální sílu pro „vyjednávání“ a omezuje se tak na akce typu protestů a petic ve výjimečných případech. Také se domníváme, že by konkurenci znatelně prospěla přenositelnost mobilního čísla (MNP).
3. Možnost substituce při dané definici trhu v podstatě neexistuje, nejbližší je samozřejmě komunikace přes fixní linky, která je ale právě díky nástupu a popularitě mobilní telefonie v útlumu.
4. Možnost příchodu nového operátora – bariéra vstupu. Toto téma je na delší diskusi, krátce řečeno je ale pravděpodobnost tohoto vstupu díky prudce klesající marginální rentabilitě kapitálu v odvětví (i když z relativně vysoké úrovně) poměrně velmi malá (i když se nedá vyloučit, vliv by měl např. i MNP).
5. Bariéra výstupu – do určité míry do atraktivity odvětví promlouvá i obtížnost výstupu z něj, která je do značné míry dána kapitálovou intenzitou (která je zde relativě vyšší) dané produkce/poskytování služby.
6. Intenzita konkurence mezi stávajícími operátory:
* Cenová – I když zejména Oskar, a v poslední době i T-Mobile mají tendenci k snižování tarifů, o agresivitě, či dokonce cenových válkách se tu rozhodně mluvit nedá. V souvislosti s cenami je ovšem důležité upozornit na většinou častou relativní složitost jednotlivých tarifních programů a jejich v některých případech příliš velký počet – pro vyhodnocení toho, u kterého operátora by měl daný zákazník nejnižší celkový výdaj za volání a další služby by již byl potřeba jednodušší optimalizační prográmek.
* Necenová konkurence, jako:
- marketing, výdaje na získávání nových zákazníků, udržení stávajících
- nové produkty
- atraktivita stávajících produktů (vnímaná kvalita) také většinou nepředstavuje extrémně složitý faktor ztěžující operátorům jejich existenci
7. Jako poslední se dá mezi uvedené externí faktory na úrovni odvětví zařadit možná regulace, včetně dohledu a nařízení ÚOHS. Ta je v současné době omezena téměř výhradně na propojovací poplatky, to se ovšem může změnit.
Připomeňme, že obecně je za trh mobilních telekomunikací s největší intenzitou konkurence považována Velká Británie (podobně jako např. energetika – Britové ve srovnání s kontinentální Evropou asi mají vůbec větši sklony k tomu deregulovat, privatizovat a přísně střežit monopolní a kartelové praktiky na trzích, které k tomu mají blízko).
Celkově se dá domácí trh považovat za velmi atraktivní, což potvrzují i data o návratnosti kapitálu prvních dvou operátorů (bohužel údaje z rozvahy na kalkulaci pro Oskara k dispozici nejsou). Tyto ukazuje následující graf, včetně srovnání s (konsolidovanou) návratností kapitálu Českého Telecomu, reflektující zejména ziskovost provozu pevných linek. Ziskovost je u něho tlačena dolů jednak velkou mírou substituce mobilními telekomunikačními službami (3) a velkým objemem „vynucených“ investic v minulých letech (7). tyto faktory více než vyvažují sílu společnosti danou jejím post-monopolním statutem a relativně stále slabou pozicí alternativních operátorů.
Zdroj: Operátoři, Patria Finance
Na grafu je mimo zmiňované zajímavá další důležitá věc – přes nižší návratnost na celkový kapitál (nezobrazeno) dosahuje T-Mobile CR vyšší ROE. Důvodem je jeho zadlužení - využití daňového štítu z odpočitatelnosti úrokových nákladů, který více než vyváží zmiňovaný nižší ROIC.
V následujícím článku se podíváme na volby a implementace strategie společností v odvětví.
Jiří Soustružník
Předchozí díly ze série o mobilním trhu v ČR:
Mobilní trh v České Republice (IV): Kdo je tedy vítěz?
Mobilní trh v České Republice (III): Proč má jeden víc?
Mobilní trh v České Republice (II): Kdo má víc?
Mobilní trh v České Republice (I): Rozděl a …