Návrhy na změny daňových sazeb se to v posledních dnech jen hemží. Podle posledních informací by se neměla měnit spotřební daň u pohonných hmot. Zvýšení sazeb u spotřebních daní na tabákové a alkoholické výrobky by mělo přinést dodatečný výnos ve výši zhruba 4 mld. Kč. Co se týče daně z přidané hodnoty měla by se zvýšit dolní sazba z 5% na 7% a horní by se naopak měla snížit z 22% na 21%, rozpočet by tak měl navíc získat 7 mld Kč.
V rámci svého přesvědčení se ČSSD neubránila pokušení navrhnout zvýšení progrese u daně z příjmu fyzických osob. Jednou z variant je ponechání čtyř pásem, u nejvyššího příjmového pásma s nezdanitelným ročním příjmem nad 331 200 Kč by se však sazba zvýšila z 32% na 37%. Dalším návrhem je zavedení pátého daňové pásma se sazbou 37% pro zaměstnance a živnostníky s ročním daňovým základem nad 900 tis. Kč ročně. Aby zaměstnanec či živnostník z průměrné rodiny s dvěma dětmi (bez dalších odpočtů) spadl do této kategorie musel by jeho hrubý měsíční příjem překročit 1,1 mil. Kč, tj. 91 580 Kč měsíčně. K propočtům dodatečného příjmu ze zvýšení daňové sazby potřebujeme znát mzdovou diferenciaci v ČR. Podle průzkumu mzdové diferenciace provedeného Českým statistickým úřadem v roce 2000 na výběrové skupině 459 tis. zaměstnanců pobíralo více než 40 000 Kč hrubé měsíční mzdy 6 724 zaměstnanců, což bylo jen 1,9% z celého vzorku. Mzdu vyšší než 100 tis. měsíčně hrubého ovšem pobíralo pouze 647 osob (0,14%). Od roku 2000 do současnosti se řady takto placených zaměstnanců mohly rozšířit, přesto je reálné předpokládat, že se při identifikaci potenciálně "postižené" skupiny pohybujeme pouze v řádu desetin procentního bodu z celkového počtu všech zaměstnanců a živnostníků a dodatečný daňový výnos by tak patrně nepřekročil řád stamiliónů korun. Příjem do rozpočtu by byl ve srovnání s ostatními navrhovanými změnami nejmenší a spíše než ekonomickou racionalitu zrcadlí přesvědčení ČSSD o adekvátní míře povinné solidarity v české společnosti. Navíc si lze jen těžko představit, že by takový návrh podpořili všichni koaliční partneři. Pokud by např. US-DEU výměnou požadovala snížení sazby daně z příjmy právnických osob z 31% na 30%, o čemž se také hovoří, byl celkový výnos z přímých daní v součtu nižší. Pokud by již letos platila 30procentní daňová sazba pro firmy, byly by výnos u této daně zhruba o 2,5 mld. Kč nižší.
V jednom z rozhovorů premiér Vladimír Špidla uvedl, že všechno zlé je na něco dobré, i povodně. V jednom má pravdu. Povodně obnažily chronické nedostatky rozpočtové politiky. Daňová reforma, jakožto opatření dlouhodobého charakteru, by měla být zasazena do širšího rámce, než je řešení aktuálních problémů s financováním likvidace povodňových škod. Její dopady na ekonomiku totiž mohou být ekonomicky významnější než vliv povodní. Dále by bylo vhodné načasovat daňovou reformu tak, aby neprohloubila výkyvy ekonomiky v rámci hospodářského cyklu. Nejzásadnější námitkou je ovšem skutečnost, že prohlubující se problémy státního rozpočtu jsou na výdajové straně, kde se kromě škrtů v platech na příští rok o změnách nemluví. Ministerstvu financí sídlícímu v Letenské ulici se velká voda také nevyhnula, rozpočet se však topí v záplavě nadměrných výdajů již delší dobu.
David Marek