Hostem Paula Krugmana na jeho Youtube kanálu byl Robin J. Brooks. Ten mimo jiné působil jako hlavní ekonom v Institute for International Finance a pracoval pro . Rozhovor se z velké části zaměřil na vývoj na ropných trzích a jeho širší ekonomické důsledky.
Brooks se nejdříve věnoval vývoji v době, kdy Rusko provedlo invazi na Ukrajinu. Podle něj Rusko produkuje asi 10 milionů barelů ropy denně, z toho asi 7 milionů jde na vývoz. V Hormuzském průlivu denně proplují lodě s nákladem přibližně 20 milionů barelů. To znamená, že jeho význam je z tohoto pohledu ve srovnání s Ruskem asi trojnásobný. Cena ropy Brent přitom ve srovnání s dobou před konfliktem na Blízkém východě vzrostla přibližně o 70 %. Nabídkové tenze na trhu musí být přitom nyní absorbovány nižší poptávkou. Ekonom tedy počítal, jak moc musí poptávka klesnout, aby se na trhu opět obnovila rovnováha. Tedy jak moc musí poptávku tlumit ceny.
Jedním z předpokladů je to, že průplav bude fungovat na polovinu své kapacity. Pak vychází, že potřebný útlum poptávky by nastal při růstu cen o 60 – 70 %. To zhruba odpovídá cenám ropy brent kolem 115 dolarů. Z tohoto pohledu by tedy predikce dalšího významného růstu cen ropy byly přehnané. Jedním z významných předpokladů tohoto výpočtu je přitom cenová elasticita poptávky po ropě, respektive po palivech. Čím citlivější poptávka je, o to více klesne v reakci na růst cen ropy, a naopak. Ekonom k tomu dodal, že je velmi těžké ji v praxi nějak přesně odhadovat. Pokusit se o to lze například na základě předchozích šoků podobných tomu současnému a výsledné číslo odpovídá tomu, jak moc jsou spotřebitelé vůbec schopni omezit svou spotřebu.
Brooks pokračoval s tím, že se hodně věnoval tématu sankcí a jejich dopadu na trhy. I tímto tématem se prolínají odhady změn v poptávce v reakci na růst cen. Podle jeho zkušeností se pak v případech, kdy dochází k tenzím na ropném trhu, objevují „apokalyptické predikce“. Zavzpomínal na jednu, která hovořila o ropě nad 300 dolary za barel. Nyní vidí ekonom situaci tak, že „válka je plně v rukou amerického prezidenta, může ji ukončit, kdykoliv se mu zachce.“ Íránská strana přitom „utrpěla velké ztráty a prostor pro deeskalaci existuje“.
Brooks si myslí, že různí analytici obvykle mluví buď o další eskalaci, která by znamenala použití pozemních sil, nebo o deeskalaci, která by znamenala nějaké „vyhlášení vítězství“. On sám si ale myslí, že existuje i další možnost, která by stála na nějaké formě embarga na Írán. Zmínil v této souvislosti dohodu zemí G7 týkající se maximálních cen ropy kupované z Ruska. Brooks je podle svých slov velkým zastáncem tohoto přístupu, v případě Íránu by ale byla lepší „plná blokáda“. Navíc v tuto chvíli podle něj může být takový scénář v cenách ropy odražen, ale ve Washingtonu „tohle není možnost“.