Dnes zveřejnila ČNB Zprávu o inflaci za červenec 2001. Pro ekonomy, jež se zajímají o měnovou politiku a především její budoucnost, je tato publikace hlavním zdrojem informací. Tyto informace mohou pomoci pochopit dosavadní kroky centrální banky a odhadovat jejich budoucnost.
Nejdůležitější informací jsou prognózy inflace. Každý ekonomický analytik si dokáže utvořit svou prognózu inflace, pro vývoj úrokových sazeb je však důležité, co si o budoucím vývoji cenové hladiny myslí bankovní rada ČNB. V aktuální zprávě ČNB přehodnotila své inflační prognózy a nyní očekává, že čistá inflace se bude na konci roku pohybovat v intervalu 3,2% - 4,4%. Předchozí prognóza ČNB činila 1,9% - 3,2%. Připomeňme, že inflační cíl byl stanoven na úrovni 2% - 4%. Současná inflační prognóza tedy připouští téměř padesátiprocentní šanci nesplnění inflačního závazku. To sice není příznivá informace, pozornost ČNB a její měnové politiky se již zaměřuje na rok příští. S letošní inflací toho měnová politika již mnoho nesvede (ani prakticky ani teoreticky).
Nejdůležitější je očekávaný vývoj inflace v průběhu roku 2002. ČNB nyní očekává, že na konci roku 2002 se bude celková inflace pohybovat v intervalu 3,5% -4,9%. Vzhledem k novému inflačnímu cíli by se však inflace neměla vychýlit z intervalu 2,75% - 4,75%. Prognóza tedy směřuje převážně do horní poloviny cílového intervalu. Navíc ČNB očekává, že v první polovině příštího roku bude inflace překračovat vytyčený cílový koridor. Za těchto okolností je nedávné zvýšení sazeb ospravedlnitelné. Pro srovnání uveďme naše prognózy: čistá inflace v prosinci 2001: 3,8%; CPI v prosinci 2002: 5,2%.
A co vedlo ČNB k přehodnocení inflačních prognóz. Zatímco od vnějších faktorů (cena ropy, cena zemního plynu a devizový kurz) je očekávána stabilita a neutrální případně mírně příznivý dopad na inflaci, hrozbu ČNB vidí v domácích faktorech. Příznivou zprávou je přehodnocení odhadu růstu ekonomiky. ČNB nyní očekává, že v letošním roce se hrubý domácí produkt zvýší o 3,8%, a v roce 2002 o 4,5%. Významným zdrojem růstu by se měla stát spotřebitelská poptávka, kde ČNB počítá s růstem v letošním roce nad třemi procenty a v roce 2002 dokonce se zvýšením o 3,7%. Odtud pramení obavy z možnosti zažehnutí poptávkových inflačních tlaků. Vyšší poptávka by pomohla vytvořit prostor zahrnout do cen předchozí nákladové šoky, ale také zvýšit marže obchodníků. Na odbornější úrovni lze situaci charakterizovat jako uzavírání produkční mezery. ČNB uvádí, že by k tomu mělo dojít v průběhu první poloviny roku 2002. Náš odhad potenciálního produktu a produkční mezery ukazuje na první čtvrtletí příštího roku. V moderních modelech používaných centrálními bankami cílujícími inflaci znamená existence záporné produkční mezery (tj. rychlejší růst HDP než růst potenciálního produktu) zdroj růstu inflace.
Ze strany nákladových inflačních rizik je zdrojem obav vývoj na trhu práce. Pro budoucí inflaci je důležitý vývoj jednotkových mzdových nákladů, kde ČNB očekává v letošním roce zvýšení o 5%, v roce 2002 potom o 4%. Rychlý růst mezd by mohl do inflace promlouvat nejen skrze produkční náklady, ale také zvýšením kupní síly domácností a podpořením chuti utrácet, odkud by mohly planout výše zmíněné poptávkové inflační tlaky.
Dalším zdrojem obav ČNB je vývoj veřejných rozpočtů. Příliš uvolněná a štědrá fiskální politika vzbuzuje v situaci akcelerace růstu poptávky obavy z neadekvátního příspěvku k dalšímu urychlení růstu poptávky a zvýšení inflačních rizik. Jinými slovy: v případě nereformování fiskální politiky budeme muset zaplatit za udržení makroekonomické stability vyššími úrokovými sazbami.
Obavy ČNB vzbuzuje také riziko zvýšení inflačních očekávání. To je také další důvod pro nečekaně rychlé zvýšení sazeb ČNB na konci července. Dosavadní podstřelování inflačních cílů sice není něco, čím by se ČNB mohla chlubit, přesto dopad na inflační očekávání byl neutrální možná i pozitivní. Přestřelení je však strašákem každé centrální banky, která stanovuje inflační cíle.
(David Marek)