Pohled napříč cenami v různých sektorech české ekonomiky ukazuje, že není relevantní otázka, zda je či není deflace, nýbrž kdy deflace skončí. Prozatím jí k delšímu životu pomohlo snížení cen ropy. Návrat k mírné inflaci by mělo podpořit oživení ekonomiky, nicméně po předchozí velmi dlouhé recesi to bude chvíli trvat.
V průmyslu se výrobní ceny meziměsíčně snížily o 0,2 procenta, což prohloubilo meziroční deflaci o desetinu procentního bodu na 0,8 procenta. Ceny v průmyslu by stagnovaly nebýt vlivu cen ropy. Zatímco na začátku března stál barel ropy typu Brent více než 111 dolarů, v půlce měsíce klesla cena pod 106 dolarů za barel. Díky tomu v březnu klesly ceny rafinérských produktů a koksu o 2,1 procenta.
V zemědělství ceny meziměsíčně stouply o 0,8 procenta, což zmírnilo meziroční pokles z 5,0 na 4,2 procenta. Stavebnictví vybředlo z deflace, která trvala přesně čtyři roky. V březnu ceny stavebních prací v meziročním srovnání alespoň stagnovaly. Sektor služeb naopak v deflaci zůstává, pokles cen se však zmírnil ze 1,0 na 0,5 procenta.
Přetrvávající či jen pomalu odeznívající deflace má příčinu v předchozí recesi. Ta sice byla relativně mělká, zato však dlouhá, a zbyla nám po ní řada nevyužitých kapacit v ekonomice. Aktuálně se mezera výstupu, rozdíl mezi skutečným a potenciálním výkonem ekonomiky, pohybuje kolem jednoho procenta. Bude-li se ekonomice dařit, mohla by se na plný výkon (v makroekonomickém slova smyslu) dostat na začátku příštího roku. Do té doby bude tlak na zvyšování cen jen malý. Hlavním inflačním impulsem prozatím zůstává slabší kurz koruny.