…jen trochu blíže, hrdobci, jimž hrouda nohy víže!

Skutečně důležité zprávy jsou nyní povětšinou zakryty dohady o tom, zda tu či onde je již recese. Bez větší pozornosti tak kolem nás proplulo i to, že Daewoo Logistics z Jižní Koreje si hodlá pronajmout zemědělskou půdu velikosti poloviny Belgie na Madagaskaru. Obilí a palmový olej z polí na Madagaskaru tak popluje buď přímo do Koreje, nebo budou prodány třetí straně. V tuto chvíli to navíc vypadá, že Daewoo za pronájem nic nezaplatí. Přínos pro Madagaskar v podobě zaměstnanosti, zlepšení lokální infrastruktury, apod. by mohl být dostatečný na to, aby s dohodou souhlasil i bez nájmu (jde přitom o pozemky velikosti cca 50 % současné obdělávané půdy na tomto ostrově).
 
Podle OSN je 70 % populace na Madagaskaru pod úrovní chudoby, 50 % dětí mladších tří let trpí poruchami růstu kvůli nedostatečnému příjmu potravy. Uvedený projekt má tak potenciál být dobrým mustrem pro to, jak oboustranně výhodně skloubit (i) znalost a vlastnictví technologií a schopnost investovat do velkých projektů s (ii) existencí nevyužitých zdrojů v chudých zemích.

Uvedené je i dalším důkazem toho, jak se zemědělství a farmaření pomalu stává jedním z center zájmu investorů. Z přehlíženého, přeregulovaného odvětví, kde se v rozvinutých zemích řešilo spíše co s přebytky, se během neuvěřitelných několika měsíců stal investiční hit. Např. TIAA-CREF (největší manager „učitelských“ penzijních fondů v USA) koupil v únoru zemědělskou půdu za 340 mil. USD. Nárůsty cen zemědělské půdy šly přitom ve Spojených státech donedávna od 78 až po 200 % (podle Farm Credit Services of America).

Nyní jsou sice ceny zemědělských komodit desítky procent pod svým vrcholem a přes optiku současné krize se mohou dlouhodobé trendy zdát dosti pokřivené. To ale na fundamentu nic nemění. Podle některých projekcí např. světová populace vzroste do roku 2050 o 40 % - zejména díky růstu v Asii. Celková poptávka po potravinách pak o 50 %, když se k nárůstu populace přidá efekt nárůstu příjmů. Plus rostoucí poptávka po zemědělských komoditách tažená nepotravinářským užitím. Pokrytí této dodatečné poptávky půjde jen nárůstem obdělávané půdy, či zvýšením výnosů.

Zvýšení výnosů zejména v rozvinutých zemích ale již nyní zabíhá do dlouhodobé devastace půdy (a nejen jí – např. i vody). V následujících letech tak můžeme být svědky honby za půdou. Na jedné straně budou stát „hrdobcovské“ (sami vyberte zda v Nerudovském, nebo Svěrákovsko-Smoljakovském smyslu) rozvinuté ekonomiky a hlavně ekonomiky dlouhodobě akumulující zdroje z obchodních přebytků (jimž nedostatečná hrouda nohy víže, nebo vázat bude). A na straně druhé země s nevyužitou úrodnou zemědělskou půdou – Jižní Amerika, Afrika, bývalý blok SSSR (hovoří se např. o nám relativně blízké Ukrajině), apod. I státní fondy bohatství tak budou mít lepší akviziční cíle v podobě kusu hroudy, než např. minoritní investice do finančních institucí s pochybným byznys modelem a minimální ochotou ho modifikovat.

Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.