Díky pádu exportů se HDP Německa za poslední rok snížil téměř o 7 %. Obecným konsenzem je tam přitom podle všeho to, že německá ekonomika je co do fundamentu v pořádku, závislost na exportech je odrazem jeho konkurenční výhody. Jde tedy o to vydržet.
Objevují se ale i alternativní názory, které stojí za povšimnutí; zejména u nás – díky závislosti na Německu a díky tomu, že jsme na tom ohledně významu exportů pro ekonomiku podobně. Velkou trhlinou na výše uvedeném plánu „vydržet“ je to, že poptávka z USA a dalších zadlužených zemí se těžko dostane na předchozí úroveň. Např. WSJ tak uvádí, že to, že se během několika posledních let Německo natolik vzchopilo, může být jen posledním výkřikem v jeho poválečné průmyslové éře. Pokud odhlédneme od současné recese, bude tento výkřik podle mne trvat do doby, než se Číňané naučí pořádně dělat strojírenství – soustruhy, apod. Zástupci našeho strojírenství většinou tvrdí, že to bude trvat ještě hodně dlouho, ale nejsem si tím tak jist.
Alternativou pro Němce tak je začít pomalu dělat něco, co se bude dobře exportovat v budoucnu a/nebo začít jíst to, co si uvařili (snížit závislost na exportech). Druhý bod je na první pohled totožný s problémem Číny. Zvýšit poptávku tam je ale možná oproti Německu lehké. Stačí „jen“ dát lidem jistoty lepším sociálním, zdravotním a penzijním systémem a oni možná hned začnou dohánět západ v počtu aut, ledniček, bazénů … V Německu je ale do značné míry brzdou spotřeby vývoj mezd (graf ukazuje jejich vývoj vs. produktivita a podíl zisků na HDP v Německu a EU ex. Německo):
Zdroj:Natixis
Dlouhodobé tlumení růstu mezd a následně spotřeby v honbě za konkurenceschopností by tedy muselo skončit – ne náhodou je toto preferovaná cesta odborů. Výrazný růst mezd by ale byl jedním z posledních hřebíčků do rakve Německé konkurenceschopnosti* (i když se např. zdá, že krize zatím přispívá k tomu, že firmy ze západní Evropy často omezují svoje aktivity v sice nízko-nákladových, ale rizikových regionech a zemích a přesouvají se zpět domů). A možná hlavně platí, že zatímco zvyšování spotřeby v nenasycené Číně dává smysl, v Německu, kde si jezdí medvědem, či bavorákem za roh do krámu pro rohlíky je to trochu oříšek i při teoretickém nárůstu reálných mezd.
Zůstává tak ona nutnost vybudovat odvětví budoucnosti - počítače, software, výroba léků, biotechnologie, apod. Teoretické hovory o tom, jak podpořit vznik nových společností a odvětví často připomínají spíše diskusi o „zemi, kdy zítra již znamená včera“. Němci ale jsou v některých nových oblastech vpředu, i když někdy se smíšenými výsledky – mám nyní na mysli větrnou energii. Mě ale více zajímá jakou vizi mají naši lídři.
*Buď by se firmy rozhodly promítat ho do cen, což by je posunulo mimo oblast konkurenceschopnosti – tj. mimo cenovou prémii, kterou jsou Němci často schopni dostat za „Made in Germany“. Nebo by si nechaly říznout do zisků, pak je tu ale problém s návratností kapitálu a Německo by se stalo nekonkurenceschopné v oblasti investiční. A shovívavý přístup bankovního sektoru se silným vlivem státu již také díky krizi nebude to, co býval.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.