S těmito termíny se často setkáváme v komentářích analytiků, ale víme, co přesně znamenají? Propadnou-li se přes noc akcie v USA a Asii, můžeme si být jisti, že si druhý den ráno přečteme ve zprávách, že se na trh vrátila averze k riziku. Je-li tomu naopak, dozvíme se, že trhu se přes noc vrátila chuť k riziku. Potud nic překvapivého. Podíváme-li se na vývoj cen z širší perspektivy, zjistíme, že spolu s cenami akcií se změnily kurzy určitých měn a ceny komodit. Poklesly-li akcie, s největší pravděpodobností klesl také kurz USD/JPY, EUR/USD, AUD/USD, NZD/USD, EUR/CZK, stoupnul kurz EUR/PLN, USD/ZAR, spadla cena ropy a zlata. Stouply-li akcie, můžeme si vsadit, že na výše zmíněných měnových párech a cenách komodit došlo k přesně opačnému pohybu. Takovou vzájemnou závislost náhodně se pohybujících veličin, jakými jsou ceny finančních aktiv a komodit, nazývají statistici korelací. Způsob, jakým jsou určitá aktiva cenově korelována, je podstatou pojmu „risk aversion“ a „risk taking“, jak jsou dnes používána ve finančně analytické hantýrce. Důvod, proč a jak jsou jednotlivá aktiva korelována, je odrazem současného stavu investorské komunity, preferencí a trendů na finančních trzích.
Hlavním tématem současnosti je celosvětová expanze monetární báze, která je důsledkem nerovnoměrností ve struktuře a výši ekonomického růstu. Jsou zde ekonomiky, které disponují velkými obchodními přebytky díky levné pracovní síle nebo zásobám surovin. Na druhé straně stojí vyspělé západoevropské země s vysokou spotřebou domácností, zbrojními výdaji a deficity jak zahraničního obchodu, tak vlády. Tato konstantní „výroba“ peněz prostřednictvím mezinárodního obchodu a zadlužování živí obavy z budoucího inflačního vývoje a v extrémní formě i o udržitelnost současné křehké rovnováhy. Z tohoto důvodu se v posledních několika letech staly nesmírně populární investice do komoditních instrumentů. Podstatným rysem je, že jsou dostupné nejenom velkým institucionálním investorům, ale i drobným hráčům na trhu. Komodity se tak staly plnohodnotným investičním substitutem akcií s velmi diverzifikovanou formací. Ekonomický růst implikuje růst zisků firem, ale také vyšší „výrobu“ peněz v systému, tudíž tlačí nejen na růst cen akcií, ale také komodit. Ceny těchto dvou investičních instrumentů jsou proto pozitivně korelovány. Roste-li ekonomika, roste chuť riskovat a rostou ceny obou aktiv. Odtud „risktaking“. Co se týče měn, situace je podobná. Země jako Japonsko a USA jsou nejaktivnějšími zdroji spekulativního kapitálu a zároveň největšími dovozci surovin. Proto v případě pozitivního sentimentu na trhu jejich měny oslabují, jelikož kapitál „teče“ z těchto zemí. Kanada, Austrálie a nově například i Brazílie, Rusko a Jihoafrická republika jsou naopak největšími vývozci surovin, tudíž jejich měny v případě ekonomického růstu (nebo aspoň jeho očekávání) posilují, jelikož kapitál do těchto zemí „přitéká“. Takto vypadá velmi zjednodušeně korelační mapa současnosti. Nenechme se zmást jednoduchostí těchto myšlenek. Bývaly časy, kdy trh fungoval na jiných principech. Například celá devadesátá léta akcie rostly a komodity klesaly v rámci mnohaletého trendu a jejich pohyby nebyly téměř vůbec korelovány. Pokud na chvíli nějaká korelace fungovala, byla spíš opačného ražení: akcie rostly, když komodity klesaly, v důsledku logiky nízké ceny komodit – nízké náklady – vyšší zisk.
Tržní sentiment se mění ze dne na den podle ne zcela jasných pravidel. Stejně tak se střídá averze k riziku s oblibou rizika. Předjímat tyto změny je stejně problematické, jako předpovídat počasí. Co se týká výše zmíněných korelací je situace o něco optimističtější. Pokud nedojde k razantním změnám v celosvětové politicko-ekonomické struktuře, můžeme se spolehnout, že jejich dlouhodobá změna není na pořadu dne.
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.