Snahy o reformu finančního systému nabývají v USA i jinde na síle. Jejich nejdůležitější součásti jsou zaměřeny na morální hazard a problém bank, které jsou „příliš velké na to, aby padly“. Dosažení úspěchu v těchto oblastech bude vyžadovat důslednější konsolidovanou regulaci složitých finančních institucí a vytvoření subjektu, který by se zabýval likvidací či rozdělením velkých institucí, které se dostaly do potíží. Jednou z nutných podmínek pro úspěšné vyřešení problému „příliš velké na to, aby padly“ je posun k takovému přístupu, který poskytuje větší prostor pro rozdílné posuzování jednotlivých případů. Větší pozornost ze strany regulátora se musí také věnovat tomu, v jakém prostředí se dané instituce pohybují. Jinak řečeno – regulátor se musí zaměřit na potenciální zdroje nákazy a na systematické riziko.
Návrhy na reformu regulace jsou nyní poměrně jasné, ale ďábel je v detailu. Mezi hlavní body patří zvýšené standardy ohledně výše kapitálu a likvidity, lepší řízení a správa společností a risk management, přísnější zátěžové testy, větší důraz na finanční infrastrukturu (včetně mimoburzovního trhu s deriváty) a náprava vztahu mezi odměnami a rizikem společností a jejich výsledky.
K vyřešení problému „příliš velké na to, aby padly“ je ale také třeba vytvořit flexibilní a účinný rámec pro zacházení s institucemi, které se dostaly do potíží. Koncept subjektu, který by měl vše uvedené na starosti, spočívá v tom, že by byl zmocněn k tomu, aby mohl převzít velkou a složitou instituci, která se dostala do problémové situace. Cílem by bylo její rozdělení či likvidace, při němž by ztráty nesli akcionáři, došlo by k propuštění vedení podniku a kontrolních orgánů a většina věřitelů by čelila riziku nesplacení.
Aby podobný postup nezpůsobil nestabilitu, musí být naplněno několik podmínek. Související legislativa nesmí být příliš svazující, odpovědnost za proces rozdělení by neměl nést jen jeden vládní subjekt, problémové instituci by mělo být do maximální míry umožněno, aby dál pokračovala v plnění svých závazků a ve svých funkcích. V co největší míře se musí chránit práva věřitelů a protistran. A rozdělení velké instituce musí doprovázet velká trpělivost, znalosti a zkušenosti, efektivní komunikace a spolupráce s věřiteli a protistranami.
Naděje na úspěch poroste, bude-li v tomto procesu hrát významnou roli Federální rezervní systém. Fed nedokázal odhadnout míru nakažení finančního systému, ani sílu krize. Reagoval však výborně. Je to jediná instituce vykonávající veřejnou politiku, která doslova denně operuje na finančních trzích. Má tak jedinečnou pozici, aby zmenšila pravděpodobnost příštích finančních šoků a následky, které přinesou. Pracuje pro ni mnoho ekonomů a expertů na finančních trhy a banky. Fed je tedy příliš důležitý a hodnotný na to, aby stál stranou při snahách o získání finanční a ekonomické stability.
Autorem článku je Gerald Corrigan, výkonný ředitel ve společnosti (165,89 USD, -0,33%) a bývalý prezident Federálního rezervního systému v New Yorku.
Zdroj: FT