V pátek zveřejněná čísla ukázala, že růst 16 zemí měnové unie dosáhl v posledním čtvrtletí minulého roku ve srovnání s předchozím čtvrtletím pouze 0,1 %. Hlavní problém je přitom známý: Spotřebitelé v eurozóně dostatečně neutrácejí a silná měna ztěžuje přístup k poptávce ze zahraničí. Co se týče domácí poptávky se největší naděje upírají k Německu, kde firmy a spotřebitelé v době, kdy zbytek světa utrácel, šetřily. Německo ale stále příliš závisí na exportech, spotřeba a investice ve čtvrtém čtvrtletí poklesly. Pokud by se zahraniční obchod nevyvíjel dobře, celá německá ekonomika by ve čtvrtém čtvrtletí poklesla.
Ostatní země stojí mimo hru. Španělsko bývalo bohatým zdrojem vnitřní poptávky v eurozóně, jeho spotřebitelé jsou ale nyní zatíženi dluhem nashromážděným v dobách boomu a vysokou nezaměstnaností. Ve Španělsku a Řecku přitom spotřeba klesla mnohem více než jejich produkt, protože velká část výdajů šla na importované zboží. To se projevilo u zahraničních dodavatelů a velcí exportéři jako Německo to pocítili obzvlášť bolestivě.
Francie se drží částečně díky tomu, že v její ekonomice hraje dominantní roli stát. Vládní výdaje ve čtvrtém čtvrtletí vzrostly o 0,7 %, v předchozích obdobích tomu bylo podobně. Vede se jí dobře také proto, že nebyla součástí nerovnováh eurozóny. Během boomu nespoléhala na úvěry ze zahraničí jako Španělsko, ale ani nefungovala jako poskytovatel úvěrů či významný exportér jako Německo. Její ekonomika je velká a diverzifikovaná a více uzavřená. Dá se porovnat s Polskem, které bylo vůči krizi nejodolnější z východoevropských ekonomik. Růst ve Francii však nebude nijak masivní. Její rozpočtový deficit minulý rok dosáhl vysokých 8 % HDP.
Řecká fiskální krize zvýšila tlak na ostatní země, aby daly do pořádku své finance. To sníží růst HDP v celé eurozóně. Jediným světlým bodem je to, že problémy Řecka vedly k oslabení eura. A slabší měnu region, který spoléhá na poptávku zvenčí, velmi potřebuje.
(Zdroj: The Economist)