Nemám na mysli Forresta Gumpa ani invazi do Iráku, jde mi o jiný legrační americký příběh, který napsal sám život. Dal by se nazvat „Osudy drobného amerického investora od pádu železné opony až po dnešek.“
Příběh začíná v devadesátých letech minulého století, kdy konec studené války otevřel cestu globalizaci. Americké firmy, nejlépe připravené na tuto alternativu, plně těžily z bouřlivého vývoje. Pozitivní výsledky a optimistická nálada na trzích vyústily v silnou rally na akciových trzích. V plném proudu byla též internetová revoluce, která vyvolala dotcomovou mánii na přelomu let 2000-2001. Z drobných amerických investorů se stali daytradeři napojení online na své brokery a jejich každodenní existence spočívala v nákupu obskurního startupu na radu svého makléře a jeho následném prodeji s dvouciferným procentním ziskem. Tento sen skončil krutým probuzením, během něhož ztratily tisíce naivních investorů miliardy dolarů a z akciového seznamu zmizely firmy jako Enron a Worldcom. Teorie, že nejlepší investiční strategií je „buy and hold equity forever“, se ukázala jako mylná.
Drobný investor je však houževnatý a záhy se vzpamatoval. Středem jeho zájmu se stal dům. Dům je místo, kde žijeme, vychováváme děti, prožíváme krásné chvíle. V americkém pojetí to však byla odjakživa, kromě místa pro grilování, taktéž forma investice. Navíc investice, jejíž hodnota stabilně a bez korekcí rostla celou řadu let. Netrvalo dlouho a do nemovitostního trhu začaly proudit úspory zhrzených akciových investorů. Narodil se nový sen, sen spočívající v trvale rostoucích cenách přiživovaný reflační rétorikou centrální banky. Po několika šťastných letech plných pozitivních očekávání přišel rok 2008 naplněný zklamáním. Ceny nemovitostí spadly a k těmto již tak monstrózním ztrátám se přidružily, podobně jako před osmi lety, ztráty z padajících cen akcií. Investoři, kteří jim zůstali věrni, přišli o miliardy dolarů. Tentokrát se seznam obchodovaných titulů zúžil o firmy jako Bear Stearns a Lehman Brothers.
Drobný investor je však stále houževnatý a ze ztrát se snaží vzpamatovat. Po krátkém románku s komoditními ETF, kdy zjistil, že vlastnit komoditu je sice bezpečné, ale díky contangu to není zadarmo, se vrhnul na státní a jiné bonitní dluhopisy. Vytlačil jejich cenu do závratných výšin a někteří sýčkové tvrdí, že se katastrofická situace bude opakovat do třetice všeho dobrého. Dovolím si trošku nesouhlasit. Na rozdíl od akcií a nemovitostí, dluhopisy oplývají jistou iluzorní vlastností a tou je garance splatnosti jistiny a předem daný výnos. Tyto dva opěrné body budou dozajista bránit jakémukoliv panickému výprodeji a každý korekční pohyb bude vnímán jako příležitost k nákupu.
Čím nižší budou výnosy dluhopisů, tím přitažlivější se však začne zdát jiný investiční instrument, totiž zlato. V budoucnu nás pravděpodobně čeká finální rally na zlatě, během níž se svých masivních pozic zbaví jejich současní vlastníci, vybrané hedžové fondy. Toto rally bude podle mého názoru tečkou za poslední vlnou vyvolanou houževnatým drobným investorem. Ten skončí v draze koupeném domě, s paklíkem státních dluhopisů nesoucích nula procent a cihličkou předraženého žlutého kovu pod pomyslným polštářem. Říkám si, jestli není za této situace lepší, když už jste přežili Enron i Lehman Brothers, zůstat přes všechna negativní očekávání věrni starým dobrým akciím.