Japonsko poprvé od roku 2004 intervenovalo na trhu s cílem oslabit jen a zaznamenalo částečný úspěch. Jak poukazuje David Bloom z , náklady takové intervence nejsou velké. Prodeje jenu a nákupy dolaru znamenají, že se vytváří více jenů, což může vyvolat inflační tlaky, ale trocha japonské inflace by byla prospěšná.
Všichni by nyní rádi podpořili svůj růst oslabením vlastní měny a růstem exportů. Samozřejmě, že ne každému se to povede. Někdo musí zvýšit své čisté dovozy a nechat svou měnu posílit. Evidentním kandidátem je Čína. Ta však k tomuto kroku není ochotná, alespoň ne rychlostí, kterou si přeje zbytek světa.
Výsledkem je hra na posun deflace k sousedovi, kdy se tlak projeví u zemí s posilujícími měnami a ty se následně budou snažit trend obrátit. Je těžké vysvětlit, proč si v takové situaci vede dobře zlato, které dosahuje nových nominálních rekordů. Vládní dluhopisy USA, které by byly inflací devastovány, mají výnosy nízké. Odpověď je možná jednoduchá. Investoři po celém světě vědí, že vlády by rády snížily hodnoty svých měn. Neví ale, kterým se to podaří. Ovšem jen pro případ, že by zvítězila právě jejich vláda, si nakoupí nějaké zlato jako zajištění proti inflaci.
(Zdroj: Buttonwood's notebook)